Proč jsme kritici státní maturity z ICT?

Středa, 14 Březen 2007 17:20

Koncepce připravované státní maturity z ICT vyvolala v našem odborném školství rozsáhlou diskusi. Obsah a požadavky tohoto „národního škatulkování“ nijak nesouvisí s dlouholetým rozvojem ICT v našem školství a výrazně ohrožuje jeho kvalitativní růst. Tento článek je hlubší analýzou celého problému z pohledu dlouhodobého rozvoje ICT v českém školství.
Státní maturitní zkouška nazvaná ITZ (Informačně technologický základ) vyvolala v uplynulých měsících masovou diskusi na úrovni škol a praxe. Jedná se o výrazně kritizovaný problém, ke kterému se v současné době vyjadřují snad všichni, kteří mají zájem na kvalitativním růstu výuky na našich odborných školách. Oficiální připomínky jsou nyní předmětem tvůrčí práce rozsáhlé pracovní skupiny složené ze zástupců odborných škol, vysokého školství a průmyslové praxe.

Ing. Petr Fořt (*1968) – autor desítky učebnic a několika stovek odborných článků s tématikou průmyslového navrhování pomocí digitálních technologií a správy ICT. Dlouholetý pedagog, popularizátor nasazení průmyslových informačních systémů a jejich efektivní administrace. Správce ICT a externí poradce působící v oblasti integrace PLM technologí v průmyslové praxi. Garant a autor strategie oborového vzdělávání projektu SIPVZ a tvůrce národního grantového projektu věnovaného výuce ICT ve strojírenství. Držitel oborových certifikací společností Autodesk, Microsoft a SMC Networks. Školitel modulů Z, P0, P-Grafika, oborový garant modulu P-CAD. Držitel ocenění eLearning Awards a ocenění společnosti 3COM za projekty v oblasti správy informačních systémů a průmyslového navrhování. Autor projektu DesignTech.cz.

Kam došlo odborné školství v ICT

Pokud se chceme podívat do historie prvních krůčků s výukou výpočetní techniky v českém školství, bude asi nejzajímavější porevoluční období. Náš stát se v této hektické době stal moderně se rozvíjející demokracií. Možná že namítnete, že sem politická situace nepatří, ale globální problém je vždy ovlivňován směrem odborným a politickým, stejně jako myšlenka státních maturit.
Právě díky jisté otevřenosti vůči světu získal náš průmysl a samozřejmě i školství možnosti získávat nové technologie a hledat know–how nejen v bloku několika socialistických států. Osobně považuji toto období opravdu za zlomové i pro rozvoj výpočetní techniky jako oboru v ČR. Měli jsme zřejmě i kousek štěstí, že jsme se k němu dostali demokratickou cestou ve správné době. Jistě si řada z nás ještě vzpomene na to, když pracně sháněli valuty na zakoupení první ZX 80.
Ve výpočetní technice existují dva základní směry. Jejich význam je zcela jasný a vychází z podstaty každé technologie. Podívejme se například na televizi. Na jedné straně je to pro většinu z nás krabice plná neznámých součástek, na druhé straně se jedná o každodenně používaný nástroj. V naprosto stejné situaci je v současné době výpočetní technika. Stává se z ní postupně spotřební elektronika a nástroj posilující tvůrčí práci stovek miliónů lidí na tomto světě. Kdybych vám před deseti lety řekl, že se bude prodávat v obchodních domech, a ne u ICT specialistů, tak byste se zřejmě nevěřícně usmáli. Tyto dva směry je nutné vždy respektovat zcela jednoznačně v praxi a potažmo s celkem běžnou setrvačností i ve školství. Jiné znalosti budete vyžadovat od jednoho správce sítě, jiné od ekonomů, jiné od techniků.
Ke správnému směřování ICT v českém odborném školství začíná docházet někdy kolem roku 1992. Jednalo se především o technické školy, které začaly chápat výpočetní techniku zcela odlišným způsobem. Ten byl již v té době ovlivňován růstem rozvoje ICT v průmyslové sféře a rozvojem spolupráce počítačových nadšenců na odborných školách s podniky a dodavateli software. Tyto první krůčky byly poměrně hektické a jednalo se spíš o individuální aktivity škol, které měly zájem vytvořit profil absolventa zajímavý i pro průmyslovou sféru.
V této době začaly vznikat systematičtější akce na podporu školství. Byly to časy hektické, ale na druhou stranu se podařilo na řadě středních a vysokých škol vytvořit kvalitní základ v podobě aktivit rozvíjejících spolupráci škol s dodavateli software s praxí jako takovou.
Na přelomu tisíciletí se objevily na odborných školách problémy, které byly dány strukturou výuky. Nasazení nových technologií bylo na jedné straně předmětem pozitivních volebních preferencí vládnoucích, na druhé straně se příliš nikdo z lidí nezajímal o to, co se na školách v oblasti ICT skutečně děje. Situace byla opravdu paradoxní. Osobně ji dnes hodnotím pouze slovy: „Kdo pochopil v této době správný směr integrace ICT do výuky a praxe, získal výraznou výhodu, na které staví vyspělý svět“.
Jednalo se ještě o období, kdy počítač stál bezmála sto tisíc korun a pro školy bylo získání i jedné učebny relativně velkým problémem. Přesto se především díky spolupráci škol s regionálním průmyslem podařilo systematické nasazení ICT do mezipředmětových vztahů. Součástí těchto projektů byla často i přímá materiální podpora a licenční modely produkčního software.
Já osobně považuji za zlomový rok 2000. Tehdy přijala vláda usnesení č. 351, kterým schválila Koncepci státní informační politiky ve vzdělávání. Součástí této aktivity byl v první fázi INDOŠ, ke kterému se nechci v tomto článku vyjadřovat. Jednalo se o mediálně přetřásaný problém, který svou koncepcí ublížil druhé fázi projektu a tím bylo SIPVZ.

Z Připomínkové studie k ITZ

Protože ne všichni jsou detailně obeznámeni s problémy, které s sebou nese návrh ministerstva školství na státní maturitu z předmětu Informačně technologický základ. Přinášíme část Připomínková studie k ITZ, která vznikla jako reakce na problematický návrh. Podle autorů studie (i redakce našeho časopisu) totiž obsah státní maturitní zkoušky z předmětu Informačně technologický základ neodpovídá současné úrovni a investicím do rozvoje ICT v našem odborném školství. Studie vychází z několikaleté strategie oborových modulu SIPVZ a z řady úspěšných mezinárodních projektů., jejími autory je pracovní skupina složená ze zástupců odborných škol i z praxe.

Vliv stávající koncepce ITZ na výuku

Výčet problému je sestaven na základě průzkumu vytvořeného portálem DesignTech.cz. Byla dotazována celkem stovka odborníků z výuky a z praxe.

Potlačení výuky kritických aplikací ve prospěch zobecněných témat;
Nesystematický přístup ve výuce ICT vůči profilu absolventu odborných škol;
Kritická situace v mezipředmětových vztazích, které jsou s využitím a znalostí ICT úzce svázány;
Neexistující vazby na projekt SIPVZ a stovky oborových grantových projektu úzce svázaných s problematikou ICT;
Potlačení možnosti rozvoje výuky v součinnosti s regionální praxí a průmyslem;
Preferování zobecněné problematiky ITZ na úkor nezbytně nutných znalostí ICT;
Zastaralý pohled na maturitní témata z informačních technologií, který nijak nesouvisí s odborností absolventu;
Neaktuální pohled na skutečný význam ICT v oborech;
Kritický vliv na integraci moderních postupu a technologií do výuky;
Minimalizace vstupních znalostí a dovedností aktuálních postupu, metodik a technologií pro další studium na technických vysokých školách.

Jedná se o základní přehled obecně nejzávažnějších problémů, který neobsahuje individuální komplikace výuky na jednotlivých typech škol, které jsou spojeny se špatnou koncepcí ITZ.

Stávající koncepce výuky ICT na odborných školách před aplikací ITZ

Dopad stávající koncepce ITZ na výuku ICT na odborných školách

Kritické problémy a rozpory ITZ se stávající výukou ICT

Předpokládaný rozsah výuky ITZ pro zdárné splnění státní maturitní zkoušky je 180 hodin. Při současné definici témat se jedná o zásadní diskriminaci výuky oborově orientované informatiky úzce související s budoucím uplatněním studentů odborných škol. Studenti musí obětovat své odborné znalosti studiu obecné problematiky zcela neodpovídající oborovému pohledu na využití ICT a profilu absolventa. Hlavním důvodem je nedostatečná časová dotace výuky ICT stávajících studijních osnov ve většině technických oborů a nutnost obětovat tuto výuku oblastem definovaným v ITZ. Jedná se především o časové dotace na výuku ITZ a oborových ICT v prvním a druhém ročníku studia. Pokud má být existence státní maturity z ICT zachována, musí zahrnovat především oborové a aplikační znalosti vyhovující profilu absolventa odpovídajícího typu školy.
Informační technologie jsou v současné době aplikačním nástrojem pro stovky oborů. Pro jejich správné nasazení ve školství je stěžejní analýza osnov, zvýšení časových dotací a prohloubení mezipředmětových vztahu s přímou návazností na profil absolventa. Tento systematický přístup v současné tvorbě u koncepce ITZ zcela postrádáme. Koncepce ITZ je výrazně odtržena od kritických znalostí ICT, které jsou požadovány za základní u absolventů technických škol.
V koncepci ITZ jsou zcela opomíjeny mezipředmětové vztahy. Při vypuštění oborových aplikací není možné kvalitně vyučovat žádný z odborných předmětů, který je v současné průmyslové praxi na ICT výrazně závislý.
Pohled zvolený v ITZ jako "obecný základ" je dán čistě úrovní znalostí jeho řešitelů. Je v rozporu s požadavky "obecného ICT základu" každého technika.
ITZ je koncipován jako odborný informační základ pro obor Informatika, nikoli jako informační základ pro všechny obory. Na jedné straně prezentuje vysoce odborné pojmy z oboru ICT, na druhé straně zcela opomíjí postupy a nástroje masově využívané v průmyslové praxi. Prezentuje ICT výhradně jako specializovaný obor nesouvisející svým obsahem se stovkami dalších technických oboru. Důvodem je neobjektivní a neaktuální pohled vytvořený řešiteli, kteří nejsou nijak spjati s výukou odborné problematiky a aplikované informatiky.
Koncepce ITZ nijak nenavazuje na patnáctiletý rozvoj výuky oborově orientované informatiky v našem školství. Neodpovídá strategii projektu SIPVZ, který vymezil oborovou specializaci ICT již v době svého začátku. Nenavazuje tím ani na stovky grantových projektů, které byly oborově realizovány na českých školách v uplynulých letech. V důsledku se jedná o výrazný kvalitativní krok zpět v rozvoji odborného vzdělávání a znalostech absolventů našich škol.
Koncepce ITZ za současného stavu studijních osnov technických oboru ohrožuje prohlubování spolupráce škol s regionální průmyslovou praxí.
Koncepce ITZ neposiluje nijak splnění profilu absolventu odborných škol vzhledem k jejich budoucí praxi a rozvoj vstupních znalostí pro studium na vysokých školách.
Argumentace "jedná se o volitelnou část" je zcela nepřijatelná. Ti studenti, kteří pochopí význam ICT správně, tedy vůči svému budoucímu profesnímu uplatnění, nemohou obsah definovaný náplní ITZ splnit. Znemožněna je tím jejich svobodná volba bez ohledu na profesní orientaci.

Vymezení zásadních problémů

Hlavním jmenovatelem uvedených problémů je zásadní kolize v chápání ITZ pro technické a netechnické obory. Tyto nedostatky jsou prohloubeny kritickým rozsahem časových dotací pro výuku ITZ a oborově orientované informatiky v aktuálních studijních osnovách většiny technických oborů. Výsledkem těchto nedostatků je i výrazně kritizovaná koncepce státní maturity z ITZ.

K problematice ITZ z praxe

V rámci Připomínkové studie k ITZ byla jejími autory shromážděna i řada názorů odborníků z praxe. Mezi nimi se vyjádřil i Ing. Petr Chalupský, vedoucí konstrukce společnosti OTIS Břeclav a.s.. K otázce znalostí ICT a požadavků kladených na současné absolventy škol uvedl.
„Naše produkty jsou určeny pro stavebnictví a zahrnují jak strojní části, tak elektrické komponenty. Dozvěděl jsem se o snaze MŠMT preferovat ve výuce ICT na středních odborných školách obecná témata na úkor kritických aplikací úzce svázaných s profily absolventu. V případě technických škol jedná především o CAx technologie.
Co by to pro nás znamenalo? Nemohli bychom absolventa takové školy přijmout, protože by mu chyběla jedna ze základních podmínek pro přijetí. V současné době se ve strojírenských firmách již nekreslí výkresy na rýsovacích deskách jako před 20 lety. Dnes od nastupujících pracovníku do konstrukce požadujeme zvládnutí kreslení výkresu v CAD technologiích jako samozřejmost. Kreslení 2D výkresu je minimum, které postačovalo ještě v minulých letech.
Dnes hledáme pracovníky se znalostmi 3D modelování. K tomu se řadí znalosti práce se softwarovými produkty, jako MS Word, MS Excel apod. V každé větší firmě se absolvent musí naučit pracovat s dalšími programy pro řízení chodu továrny. Totéž platí i pro naše subdodavatele i odběratele. Vývoj se zkrátka nedá zastavit, i když jak se zdá, MŠMT se o to pokouší s veškerou svou mocí.

Celou připomínkovou studii a další materiály k uvedené problematice najdete na stránkách http://www.designtech.cz/c/sipvz/.

Od progresivní SIPVZ zpět k ITZ?

Koncepce SIPVZ (Státní informační politiky ve vzdělávání) byla založena na jednoduché a progresivní myšlence, naučit výpočetní techniku s vazbou na mezipředmětové vztahy ve třech úrovních. Součástí projektu byly také grantové projekty, které by měly posilovat uspokojení růstu konkrétních potřeb našich škol. Existuje celá řada zastánců i odpůrců tohoto projektu. Osobně si myslím, že se jednalo o jedinou světlou chvilku v rozvoji ICT v našem školství. Možná za ni vděčíme právě tomu, že náplň nesestavovali politici, ale skuteční odborníci a celá diskuse nad problematikou byla od počátku zcela veřejná bez kuloárních diskusí.
Pro přibližně stovku škol aktivně rozvíjejících modul P-CAD znamenalo SIPVZ krok kupředu především z pohledu legalizace nových technologií vůči studijním osnovám a profilům absolventů. Zde si neodpustím jednoznačnou kritiku současných osnov, které jsou v tomto ohledu vůči kvalitnímu oborovému uplatnění ICT velmi špatné. Musíme si uvědomit, že je ICT opravdu stoletou změnou vyjadřovacích a komunikačních prostředků ve stovkách oborů. Praxe již v této době přemýšlí zcela globálně, odborné školství jen částečně a koncepce ITZ (Informačně technologický základ) jde doslova hlavou proti světovým trendům. Navíc změny řada osnov oborů za deset let ani prakticky nezaznamenala. Vše je jen dílem progresivně myslících ředitelů škol a předmětových komisí, které vidí skutečný problém výuky odborníků reálnýma očima. Pokud toto nepochopíme, můžeme za pár let odborné školství zavřít a posílat děti na studia do států, kde se opravdu reálně přemýšlí. A z našeho průmyslu se stane jen levná pracovní síla bez technického know-how.
Z pohledu praxe a dodavatelů software se jednalo o sjednocení studentské licenční politiky a strategií. Studenty škol v současné době stojí balík produkčního software od řady dodavatelů často méně než tužka a pravítko. Tyto licenční modely od nás přebírá celý svět. Staly se v loňském roce navíc součástí podpory nového směru v nasazení ICT v našich strojírenských oborech. Ten byl opět vytvořen pro projekt MŠMT – SIPVZ a vystavěn na strategii správy životního cyklu výrobku (PLM – Product Lifecycle Management). Jedná se o pomyslný vrchol integrace ICT ve světovém průmyslu a školství.
Přišel rok 2006 a v odborném tisku se začínají objevovat zprávy o maturitním ITZ. Mělo by se podle slov autorů jednat o kvalitativní krok kupředu v rozvoji „povědomí o digitálním obsahu“ u našich absolventů. Již od počátku je všem jasné, že se jedná z hlediska ICT o naprosto odlišnou strategii. Ta je svázána s direktivním předpisem a jde požadavky proti všemu, co se v ICT v českém odborném školství patnáct let vytváří. Není divu, nikdo se tím při tvorbě ITZ prostě nezabýval. ITZ svým úsměvným předpisem v důsledku s destruktivním vlivem na výuku tvrdí, že je pro technika velmi důležité umět animovat postavičky v rastrové grafice a znalost produkčních aplikací je prakticky k ničemu.
Důsledky tohoto počínání na znalosti našich techniků a odborníků si musí zvážit každý sám. Buď budeme rozvojovou zemí a vrátíme školství na úroveň výuky před patnácti lety, nebo udržíme správný směr, odpovídající současnému stavu techniky a světovým trendům.

Ing. Petr Fořt je garantem modulu P-CAD SIPVZ