Vlícovací body pomáhají vytvářet přesné mapy Česka

Tags: GIS | Mapování | Skenování | TopGis | Vlícovací body

Dva bílé čtver­ce, které se do­tý­ka­jí jed­ním rohem. Na vo­zov­kách a dal­ších zpev­ně­ných plo­chách po celé České re­pub­li­ce se po­dob­né ob­raz­ce ob­je­vu­jí již řadu let. Když však někde při­by­dou nové, často vzbu­dí po­zor­nost ve­řej­nos­ti. Nejde o no­vin­ku v do­prav­ním zna­če­ní ani o žádný tajný sym­bol. Jsou to te­rén­ní znač­ky vy­u­ží­va­né při ge­o­de­tic­kém za­mě­řo­vá­ní a ma­po­vá­ní, ozna­čo­va­né jako vlí­co­va­cí body.

Ge­o­det nej­pr­ve určí přes­nou po­lo­hu bodu, zpra­vi­dla včet­ně jeho výšky. Na toto místo se pak na sil­ni­ci na­ma­lu­je dobře vi­di­tel­ná vlí­co­va­cí znač­ka, jejíž střed od­po­ví­dá za­mě­ře­ným sou­řad­ni­cím.

Tmavý a re­la­tiv­ně rovný as­falt vy­tvá­ří pro světlou znač­ku dobře kon­trast­ní pod­klad, díky němuž ji ka­me­ry ma­po­va­cí­ho vo­zi­dla snad­no za­chy­tí. As­fal­to­vý po­vrch je navíc sta­bil­něj­ší a pře­hled­něj­ší než tráva nebo hlína, kde by znač­ku mohly za­krýt ne­čis­to­ty či ve­ge­ta­ce. Znač­ky zpra­vi­dla slou­ží pouze pro kon­krét­ní ma­po­va­cí práce a nejsou tr­va­lou sou­čás­tí do­prav­ní­ho zna­če­ní. Na vo­zov­ce však mohou zů­stat vi­di­tel­né i po do­kon­če­ní mě­ře­ní, než je po­stup­ně setře pro­voz nebo pře­kry­je nový po­vrch.

Značky budí emoce, jejich ničení komplikuje mapování

Velké množ­ství vlí­co­va­cích bodů vzni­ka­lo na­příč Čes­kem v po­sled­ních le­tech zejmé­na v sou­vis­los­ti s po­ři­zo­vá­ním dat pro di­gi­tál­ní tech­nic­ké mapy krajů. Ma­po­va­cí vo­zi­dla vy­ba­ve­ná ka­me­ra­mi, la­se­ro­vý­mi ske­ne­ry a sys­témy dru­ži­co­vé­ho ur­čo­vá­ní po­lo­hy při něm za­zna­me­ná­va­la okolí ko­mu­ni­ka­cí a ob­jek­ty, jako jsou ob­rub­ní­ky, do­prav­ní znač­ky, svo­di­dla, slou­py, vpus­ti a další sou­čás­ti do­prav­ní i tech­nic­ké in­frastruk­tu­ry.

To­p­Gis se na tvor­bě di­gi­tál­ních tech­nic­kých map po­dí­lel jako do­da­va­tel pro ně­ko­lik krajů. Vlí­co­va­cí a kon­t­rol­ní body byly jed­ním z pro­střed­ků, jak za­jis­tit, aby vý­sled­ná data od­po­ví­da­la sku­teč­nos­ti s ma­xi­mál­ní přes­nos­tí.

Ne­ob­vykle pů­so­bí­cí čtver­ce bo­hu­žel někdy při­ta­hu­jí také ne­žá­dou­cí po­zor­nost. Lidé je pře­ma­lo­vá­va­jí, po­ško­zu­jí nebo od­st­raňují v do­mně­ní, že jde o van­da­lis­mus či ne­sro­zu­mi­tel­nou do­prav­ní znač­ku. Tím však mohou celý pro­ces ma­po­vá­ní zkom­pli­ko­vat a pro­dra­žit.
Po­ško­ze­nou znač­ku je ná­sled­ně nutné ob­no­vit a její po­lo­hu znovu zkon­t­ro­lo­vat nebo za­mě­řit. V kraj­ním pří­pa­dě může být po­tře­ba zo­pa­ko­vat také část sběru dat. Úmy­sl­né ni­če­ní může zna­me­nat po­vin­nost na­hra­dit způ­so­be­nou škodu a podle okol­nos­tí také pře­stup­ko­vý či trest­ně­práv­ní po­stih. U chrá­ně­ných ge­o­de­tic­kých zna­ček umož­ňuje zákon ulo­žit fy­zic­ké osobě po­ku­tu či do­kon­ce od­ně­tí svo­bo­dy až na dva roky.