Spo­leč­nost MSC Soft­ware (MSC), sou­část di­vi­ze He­xa­gon Ma­nu­fac­tur­ing In­tel­li­gen­ce, oz­ná­mi­la uve­de­ní vir­tu­ál­ních tes­to­va­cích jízd (VTD) pro si­mu­lač­ní soft­ware Adams, kom­bi­nu­jí­cí špič­ko­vou dy­na­mi­ku vo­zi­del se si­mu­la­ce­mi vir­tu­ál­ních tes­to­va­cích jízd pro urych­le­ní vý­vo­je no­vé ge­ne­ra­ce pok­ro­či­lých asis­tenč­ních sys­té­mů pro ři­di­če (ADAS) a bez­peč­ných au­to­nom­ních vo­zi­del. Osob­ní vo­zid­la již mo­hou číst dop­rav­ní znač­ky ne­bo de­te­ko­vat pro­jíž­dě­ný pro­voz, ale ty­to funk­ce ADAS 2+ zá­vi­sí na zdo­ko­na­le­né fú­zi sen­zo­rů – pro­ce­su slu­čo­vá­ní dat z ví­ce sen­zo­rů s vy­so­kou spo­leh­li­vos­tí, aby elek­tro­nic­ké sys­té­my moh­ly při­jí­mat bez­peč­ná roz­hod­nu­tí. Zá­ro­veň bu­dou­cí au­to­nom­ní al­go­rit­my ří­ze­ní vy­ža­du­jí re­a­lis­tic­ká tes­to­va­cí da­ta pro výz­kum a cvič­né mo­de­ly. VTD pro Adams zrych­lu­jí vý­voj tím, že si­mu­lu­jí cho­vá­ní dy­na­mic­ky je­dou­cí­ho vo­zid­la a je­ho sen­zo­rů ve slo­ži­tých pros­tře­dích na sil­ni­ci.

Po­noř­me se tro­chu hlou­bě­ji do no­vých mož­nos­tí dos­tup­ných pro níz­ko­frek­venč­ní elek­tro­mag­ne­tis­mus v Sim­cent­eru 3D 2020.1. Ta­to vy­lep­še­ní na­bí­ze­jí no­vé a vy­lep­še­né mul­ti­dis­cip­li­nár­ní in­teg­ra­ce a rych­lej­ší CAE pro­ce­sy, což jsou jen dvě ze sil­ných strá­nek soft­wa­ru Sim­cent­er 3D.

Spo­je­ní tech­no­lo­gií a nás­tro­jů pro tvor­bu di­gi­tál­ních pro­to­ty­pů s do­sa­ži­tel­nos­tí pot­řeb­né­ho tech­nic­ké­ho a soft­wa­re vy­ba­ve­ní dá­vá ve vý­u­ce no­vé a je­di­neč­né mož­nos­ti. V le­toš­ním ro­ce jsme zku­si­li na VOŠ a SPŠ ve Žďá­ře nad Sá­za­vou za­jí­ma­vý pro­jekt, kte­ré­ho cí­lem by­lo po­sí­lit zna­los­ti na­šich stu­den­tů v ob­las­ti komp­lex­ní­ho na­vr­ho­vá­ní ro­bo­tic­kých pra­co­višť. Úko­lem pro na­še stu­den­ty by­lo re­a­li­zo­vat di­gi­tál­ní pro­to­typ ro­bo­tic­ké lin­ky od ná­vr­hu a kons­truk­ce jed­not­li­vých ro­bo­tů, přes ře­še­ní je­jich ki­ne­ma­ti­ky až po komp­let­ní prog­ra­má­tors­kou pří­pra­vu ří­ze­ní ce­lé lin­ky a vý­rob­ní­ho tak­tu.

Ale­še Ko­by­lí­ka, ře­di­te­le spo­leč­nos­ti Tech­no­dat, jsem vždy vní­mal ja­ko jed­nu z nej­vý­raz­něj­ších osob­nos­tí CAD bran­že u nás. Ne­jen pro je­ho tvr­dé, ale fér vy­jed­ná­vá­ní cen in­zer­ce a pro­pa­ga­ce v na­šem ča­so­pi­su. Ta­ké pro je­ho přís­tup k fun­go­vá­ní fir­my, jed­ná­ní se zá­kaz­ní­ky i ko­le­gy. Je­ho schop­nos­ti mo­de­ro­vat se­mi­ná­ře a od­bor­né ak­ce vždy přis­pě­ly k je­jich vy­so­ké úrov­ni a oce­ňu­ji i to, že po­kud ne­byl po ru­ce tlu­moč­ník, ne­vá­hal se uj­mout pře­kla­dů přís­pěv­ků zah­ra­nič­ních hos­tů. Vždy vyzd­vi­ho­val (nech­ci nap­sat, že se chlu­bil) výs­led­ky Tech­no­da­tu i na me­zi­ná­rod­ním po­li a dá­val tím přík­lad os­tat­ním. A v ne­pos­led­ní řa­dě má rád, jak naz­na­či­ly růz­né ak­ce Tech­no­da­tu, stej­nou hud­bu ja­ko já. To vše mě ve­de k to­mu, abych mu po­lo­žil ně­ko­lik otá­zek, a dou­fám, že je­ho od­po­vě­di bu­dou za­jí­ma­vé i pro na­še čte­ná­ře.

Pod poj­­mem „Prů­­mysl 4.0“ si už sko­­ro kaž­­dý do­­ká­­že ně­­co před­­sta­­vit – ať už je to in­­ten­­zív­­ní vy­­u­­ži­­tí sen­­zo­­rů ke sle­­do­­vá­­ní vý­­ro­­by, při­­po­­je­­ní clou­­do­­vých úlo­­žišť k ag­­re­­go­­vá­­ní těch­­to dat a ge­­ne­­ro­­vá­­ní re­­por­­tů, ne­­bo au­­to­­ma­­ti­­za­­ce sa­­mot­­ných to­­vá­­ren po­­mo­­cí ro­­bo­­tic­­kých pra­­cov­­ní­­ků. Od ne­­pa­­mě­­ti však k roz­­vo­­ji elek­­tro­­ni­­ky a po­­čí­­ta­­čů pat­­ří ješ­­tě jed­­na výz­­va, a tou je zjed­­no­­du­­šo­­vá­­ní uži­­va­­tels­­ké­­ho roz­­hra­­ní a roz­­ši­­řo­­vá­­ní řad uži­­va­­te­­lů, kte­­ří chá­­pou, co se v sys­­té­­mu dě­­je, pří­­pad­­ně jak jej upra­­vit.

V pos­led­ních le­tech se poh­led na au­to­mo­bi­lo­vou dop­ra­vu vý­raz­ně pro­mě­ňu­je. Vlast­nic­tví au­to­mo­bi­lu již nez­na­me­ná pou­ze vý­ho­dy pře­pra­vy či pot­vr­ze­ní so­ci­ál­ní­ho sta­tu­su, ale při­ná­ší s se­bou i ne­ga­ti­va, ja­ko jsou pře­pl­ně­né sil­ni­ce, ob­tíž­né par­ko­vá­ní, emi­se a je­jich do­pad na ži­vot­ní prost­ře­dí a zvy­šu­jí­cí se ce­ny po­hon­ných hmot. Ty­to ce­lo­spo­le­čen­ské ten­den­ce ve­dou k hle­dá­ní al­ter­na­tiv­ních ře­še­ní v ob­las­ti po­zem­ní do­pra­vy. In­že­nýrs­ká a vý­vo­jo­vá kan­ce­lář BEKO En­gi­ne­er­ing, spol. s r. o., se roz­hod­la če­lit těm­to výz­vám a vyt­vo­řit stu­dii mož­né­ho ře­še­ní elek­tro­mo­bi­li­ty v bu­douc­nos­ti.

Pro­gra­mo­va­tel­né lo­gic­ké au­to­ma­ty jsou ma­lé prů­mys­lo­vé po­čí­ta­če po­u­ží­va­né pro au­to­ma­ti­za­ci pro­ce­sů v re­ál­ném ča­se. Oz­na­ču­jí se PLC (Pro­gram­mable Lo­gic Cont­roller) a vzhle­dem ke scé­ná­řům na­sa­ze­ní jsou ro­bust­ní, spo­le­hli­vé a jed­no­du­ché na ob­slu­hu. Vy­u­ží­va­jí se ne­jen na prů­mys­lo­vou au­to­ma­ti­za­ci, ale ta­ké ja­ko ří­dí­cí jed­not­ky v in­te­li­gent­ních bu­do­vách. Dí­ky ce­no­vé dos­tup­nos­ti je to op­ti­mál­ní vol­ba i na ří­ze­ní sub­sys­té­mů in­te­li­gent­ních do­mů a by­tů. I tam je klí­čo­vým pa­ra­met­rem spo­leh­li­vost. Ce­ny zák­lad­ních ří­dí­cích mo­du­lů za­čí­na­jí od 100 eur.

AQUAEL pat­ří me­zi nej­vět­ší vý­rob­ce ak­vá­rií na svě­tě. Ve své to­vár­ně v Su­val­kách v Pols­ku ta­to spo­leč­nost ús­pěš­ně na­sa­di­la ko­la­bo­ra­tiv­ní­ho ro­bo­ta UR5, kte­rý au­to­ma­ti­zu­je pro­ces vý­ro­by to­pí­tek pro ak­vá­ria. Po­ří­ze­ní ko­bo­ta zna­me­na­lo sní­že­ní ča­su vý­ro­by a umož­ni­lo za­měst­nan­cům pře­su­nout se na ji­né po­zi­ce v rám­ci vý­ro­by. Náv­rat­nost in­ves­ti­ce do po­ří­ze­ní ko­bo­ta UR5 se od­ha­du­je na 16 až 18 mě­sí­ců a spo­leč­nost již ny­ní plá­nu­je po­ří­dit dal­ší ro­bo­ty z port­fo­lia Uni­ver­sal Robots.