Partneři Projektu CAD
Atraktivní brněnská stavba hudebního klubu |
Autor článku: Karel Heinige | |
Na vnitřní technické vybavenosti klubu má, co se zvuku týče, největší podíl společnost Sono Records a její zvukaři. Vnitřní prostor „koule" je vybaven velkým jevištěm s vyvýšeným pódiem, před pódiem se pamatovalo na snížený parket, který může také sloužit pro usazení menšího divadelního orchestru.
Proč byl pro sál zvolen právě tvar koule?Dané řešení vzniklo na základě urbanistiky celé ulice. Normálně by nový dům lícoval s uliční čárou ulice Veveří. Což v tomto případě nešlo, protože když počítáte s tím, že zde bude hodně lidí, musíte mít předprostor, do kterého se lidé vejdou. Další věcí byly diametrálně rozlišné výšky sousedních objektů. Vlevo pětipatrové Paladium, vpravo třípatrový dům. Když jsem udělal kompozici, že tam protlačíme nějaký předprostor a sladíme výšky, tak mi koncepce vycházela tak, že uděláme dvě výškové věže a něčím je bude potřeba spojit. Uvažovali jsme o tom, že sál uděláme nadzemní, a mě napadlo, že bude mít sférický tvar. Ze začátku to byla koule a z ulice to tak také vypadá, ale nakonec z ní vznikl elipsoid. Takže můžeme říct, že řešení tohoto objektu vzniklo z daného prostoru a je vydesignované na jednoduchost, aby člověk přicházející do objektu jednoznačně věděl, kde je vstup. Aby do objektu „natekl". Kolik je na světě podobných staveb?My jsme hledali inspiraci v nějaké kouli a v jejím opláštění. Našli jsme jednu stavbu v Americe, která slouží jako planetárium. V Evropě ale nic podobného není. Jaké používáte softwary pro navrhování?Jsou to běžné záležitosti, které používají architekti. Prvořadě AutoCAD a jeho nadstavby, pro vizualizace a animace pak Autodesk 3ds Max (3D Studio Max). Nějaký 3D konstrukční software používáte?První skici se dělaly ve SketchUpu, ale jinak je vše v AutoCADu. Již několik let se propagují programy, které se dají shrnout pod označení BIM. Co vy a BIM?Protože navrhujeme hodně atypické věci, tak k nim často jdeme složitou cestou. Podle našeho názoru jsou tyto softwary hlavně určené pro typizovanější stavby, více stejných podlaží, apod. Myslíme, že bychom to nevyužili. Stavba Sono Centra je z litého betonu. Jak se dělá bednění pro takovouto zcela netypickou stavbu?Prvním momentem, který byl nejdůležitější, byla skořápka toho elipsoidu, protože uvnitř, v hledišti, nemohly být žádné sloupy. Jde o unikát i z hlediska velikosti a od toho byla odvislá i konstrukce železobetonové slupky. Na několika místech jsou předepjaté výztuže, aby bylo docíleno prostorové tuhosti elipsoidu. Znamená to náročnou statiku, kterou navrhoval Ing. Pavel Hladík z projekční kanceláře Hladík a Chalivopulos. Když se šlo do realizace, bylo zvažováno několik možností, jak bednit. Jedna z nich byla, že by se vytvořilo pneumatické bednění. To znamená, že nafouknete nějaký objem a do něho se vylívá. Další byly klasické metody od nějakých typizovaných dílců, které jsou ve tvaru trojúhelníků, až po tu, kterou použila firma realizující stavbu. Použila totiž nejklasičtější metodu – prkýnka. Naší podmínkou byla přesnost na milimetry, takže tesaři strávili hodně času, aby dodrželi tvar, protože betonářská norma je jinak ±5 centimetrů. V těchto číslech jsme se totiž nemohli pohybovat kvůli dalším oplášťovacím mechanismům. Toto byla jedna z nejsložitějších událostí, která se v Brně v poslední době udála. Betonáž samotného elipsoidu trvala zhruba rok. Síla betonové stěny je proměnlivá a pohybuje se od 30 do 50 centimetrů. Například vyztužení stropu je v některých místech až trojnásobné oproti běžným stropům. Jsou zde i předepínané prvky, hlavně v kvadrantech sférického tělesa, aby se tvar nezhroutil.
Jakou má takovýto v podstatě téměř kulový vnitřní prostor vlastně akustiku?Investor Jiří Štopl dělal architektonickou soutěž, kde vyzval několik architektů, a měl poradce, kterým byl Pavel Karlík, zvukař z nahrávacího studia Sono Records v Unhošti u Prahy. Ten má velké zkušenosti s tím, jak zatlumit prostory tak, aby vyhovovaly nejšpičkovějším podmínkám pro nahrávání hudby. To znamená, že si udělal makroměřítko tohoto prostoru a doporučoval investorovi, co má udělat, aby akustika byla co nejlepší. Když jsme vyhráli soutěž, tak jeho dobrozdáním bylo, že jde o nejhorší tvar, kterého lze pro akustiku docílit. Ale po několika konzultacích, kdy jsme nastínili řešení vnitřku, že bude složený z trojúhelníkových látkou potažených skeletů, kde téměř každý je originál, z toho měl docela dobrý pocit. Akustika prostoru je o tom, aby žádná stěna nebyla rovnoběžná a nedocházelo k odrazům. Mnohoúhelníkem jsme docílili nemožnosti odrazu stejným směrem a na prvních zvukových zkouškách vše dopadlo výborně, v podstatě tak, jako by se hrálo ve studiu. Je takovýto utlumený prostor vhodný i pro čistě akustické záležitosti, například pro operní pěvce?Prioritou je samozřejmě elektronická hudba, ale zkoušely se i některé akustické věci. A výsledek nebyl špatný. Myslím, že v programu je i nějaká cimbálovka (třetím koncertem v programovém plánu je koncert Slovanského komorního ansámblu – pozn. redakce). V sále jsou i dvě galerie a VIP lávka. Jsou zde jen pro zvýšení kapacity hlediště, nebo i z jiného důvodu?Při návrhu sálu bylo investorem požadováno pódium nebo jeviště s přesnými parametry, jak má být široké, hluboké a vysoké. Ty byly splněny na 95 procent, jediný problém byl s výškou. Na kapacitu sálu jde o velmi rozměrné jeviště, které splňuje podmínky velikosti prostoru pro symfonický orchestr nebo pro divadelní představení. To vlastně ovlivnilo kubaturu celého sálu. Když jsem dostal výšku a mělo by jít jen o jednoúrovňovou záležitost, tak bych sál musel nějak snižovat. Takto jsme toho mohli využít a udělat vlastně tři výškové úrovně, což se ukázalo jako dobrý tah. Jednotlivá patra se dají uzavírat, a tak je možné pořádat různé akce co do velikosti, množství lidí, apod. Jak to bude využito, ukáže ostrý provoz a dramaturgie programu Sono Centra. Každá galerie je vybavena barem s výčepním pultem, v přízemí jsou dokonce dva. Co vás vedlo k tomuto řešení?Jednak šlo o kalkul, aby v případě akce pro uzavřenou společnost byl každý prostor soběstačný. Ale byl tu i požadavek, aby se při větších akcích, kdy se na stání může v sálu objevit až 1200 diváků, byla možnost je všechny bez velkých front obsloužit a z hlediska provozního z nich dostat další peníze, protože vstupné by samotný provoz nezaplatilo, pokud by nemělo být velmi vysoké. Cílem je zde udržet člověka co nejdéle. Jistě se stane, že nebude vše stoprocentně obsazeno a že se bude otevírat jen první platforma a ostatní bary se vyblokují. V objektu je pivovod z tanku a jsou zde různé systémy, jak se bary pivem přepouští, aby nebyly žádné ztráty, což je také složitá disciplína. O tyto a jiné technologie jste se také starali vy?Já jsem byl hlavní architekt, generální projektant a dělali jsme autorský dozor v rámci výstavby celého objektu. Zmíněné technologie výrazně ovlivňovaly věci, které jsme vymýšleli, takže se všemi technologiemi jsme byli seznámeni a řešili jsme to s lidmi, kteří se o dodávané technologie starali. Pojďme si ještě něco říct o postranních věžích. V té vyšší je hotel s 39 pokoji. Zarazilo mne, že všechny pokoje mají jednu stěnu prosklenou bez jakékoliv viditelné zábrany. Jaká zde platí bezpečnostní pravidla?My jsme dům projektovali na německé normy, protože v Česku jsou normy, co se týká skel, trochu odlišnější. Můžete udělat sklo, které nevyhoví tomu, aby někdo po rozbití skla nevypadl. Pak zde musí být zábradlí. Nebo naddimenzujete sklo takovým způsobem, že je zakalené, nevysype se a zůstane na něm takový „pavouk", jako je u autoskel a zabrání vypadnutí osoby. Když jsme si zkalkulovali, kolik by nás stála zábradlí a jakým by byla negativním designovým prvkem ve výhledu ven, tak jsme šli do skel podle německé normy. To znamená, že splňují požadavek na prasknutí bez možnosti vypadnout. Museli jsme řešit i nějakou havarijní situaci, kdy by se sklo vyvrátilo a vypadlo, aby padající sklo někoho neohrozilo. Zase jsme u českého unikátu, neboť podobnou věc u nás nikdo zatím nedělal. Hlavně také v použitém barevném provedení, což byla také věda. V nižší pravé věži je zázemí klubového života. Jsou zde provozní místnosti pro řízení klubu i hotelu, jednací prostory a zázemí nezbytné pro chod celé budovy. Co můžete dodat na závěr?
architekt František Šmédek
Mohlo by vás zajímat:
|