Pokročilá zrcadlovka nejen pro koníčkáře

Olympus E-510 se stabilizátorem obrazu a živým náhledem

Všude tam, kde je zapotřebí pracovně dokumentovat například terén, stavbu, postup prací, výrobek, či jinou (samozřejmě nejen technickou) záležitost, může dnes dobře sloužit cenově dostupná digitální zrcadlovka. Pořizovat nákladný profesionální fotoaparát, nejenže pro mnoho firem zdaleka není efektivní a přínosné, ale přístroj této kategorie by pravděpodobně představoval také zbytečnou fyzickou zátěž pro fotografa, který jeho přednosti nevyužije. Současné amatérské D-SLR s rozlišením 10 megapixelů poskytují slušné výsledky, mají přijatelné rozměry a hmotnost, a především i ty mohou využívat celou řadu různých objektivů. Jejich potenciál tedy zdaleka nevyčerpají jen uživatelé, pro které je fotografování koníčkem.
Jedním z mnoha dnes nabízených přístrojů této kategorie je Olympus E-510, nedávno uvedená zrcadlovka se stabilizací obrazu a možností „živého“ zobrazení snímané scény na displeji.

Provedení a výbava

Ačkoliv by se podle typového označení dalo usuzovat, že tato digitální zrcadlovka Olympus vychází z modelu E-500 (tak jak tomu bylo u E-400 a E-410), jde v tomto případě o zcela nový fotoaparát. Olympus E-510 je pokročilá amatérská 10Mpixelová D-SLR s vestavěným stabilizátorem obrazu a živým náhledem na displeji. Černé plastové, ale velmi solidně zpracované tělo s ergonomicky tvarovanou úchopnou částí opatřenou vpředu i vzadu účinným protiskluzovým pogumováním má hmotnost „tak akorát“ a dobře a bezpečně se drží. Je vybaveno promyšleně rozvrženými ovládacími prvky, kterými jsou zde převážně tlačítka.

Okulár hledáčku s výměnnou očnicí má nastavitelnou dioptrickou korekci. Obraz v zrcadlovém hledáčku E-510 je bohužel velmi malý, téměř to vypadá, jakoby zde výrobce pro funkci živého náhledu již trochu opomíjel důležitost klasického hledáčku. Jemně broušená nevýměnná matice sice zajišťuje čistotu obrazu, ale malé zobrazení spolu s absencí zaostřovacích pomůcek (mikroprisma, klínový dálkoměr aj.) poněkud znesnadňují ruční ostření. K dispozici je při manuálním ostření jedna potvrzující kontrolka, v režimu autofokusu tři prosvětlované body v obraze. Samozřejmostí jsou expoziční údaje zobrazované v hledáčku (po pravé straně obrazu). Spolu s dalšími se tyto údaje zobrazují také souhrnně na barevném displeji, samostatný stavový displej přístroj nemá.
Existuje řada situací, kdy kompozici jednoznačně usnadní funkce živého náhledu (Live View) na displeji, se všemi doplňkovými zobrazitelnými informacemi (včetně histogramu). Ostření za pomoci displeje je ale v tomto režimu možné jen ručně, při statických motivech jej usnadňuje funkce výběru a zvětšení výřezu z fotografované scény (7× nebo 10×). Pro snímání pohybových scén není mód Live View vhodný. Autofokus zaostří až při vrácení zrcátka do výchozí pozice, po stisknutí spouště se tedy zrcátko musí vrátit, přístroj zaostří a pak exponuje, což znamená časovou prodlevu.

Olympus E-510 je jako všechny digitální zrcadlovky této značky vystavěn na systému 4/3 (Four Thirds), o němž před rokem blíže pojednal článek v IT CADu 1/2007. Uvedený standard přístroji „diktuje“ použití poměrně malého snímače (v tomto případě jde o typ Live MOS) s poměrem stran 4:3. Vedle diskutabilních vlastností tohoto řešení je však potřeba zdůraznit jeho jednoznačnou přednost v malých rozměrech kompatibilních objektivů, stejně jako nízkou chromatickou aberaci snímače. Přístroj lze pořídit v setu s objektivem Olympus Zuiko Digital 14-42 mm/1:3,5-5,6, popřípadě ještě s objektivem 40-150 mm/1:4,0-5,6 (double zoom kit). V obou případech jde o levnou, avšak pro běžné snímání zcela postačující amatérskou optiku v plastovém a vcelku kvalitním provedení.

Bajonet 4/3 samozřejmě dovoluje použít libovolný objektiv tohoto standardu. Přímo u Olympusu najdeme bohatou nabídku amatérských, profesionálních i „top profi“ objektivů. Vybírat lze i z nabídky výrobce optiky Sigma.

Ovládání a funkce

Nejzákladnější fotografické funkce se u E-510 nastavují snadno a pohotově, buď přímo tlačítky a ovládacím kolečkem pro palec pravé ruky, nebo přes snadno dostupné „kontextové“ nabídky na displeji. K těm se dostaneme přímo ze zobrazeného výchozího souhrnu základních nastavení. Hlavní nabídka se aktivuje samostatně. I když způsob jejího členění je vzhledem k množství položek logický, menu nepůsobí příliš přehledně, a nalézt hlouběji zanořenou funkci může být obtížné. Příjemné je použití češtiny. Protože hodnocení rozmístění ovládacích prvků bývá vždy subjektivní a velkou roli zde hraje otázka zvyku, omezím se na konstatování, že všechny ovládací prvky po těle E-510 jsou rozloženy přirozeně, nenutí ruku fotografa k náročným cvikům. Přístroj dokáže pracovat v několika módech autofokusu, včetně kontinuálního ostření a AF s možností ručního doostření (vedle plně manuálního režimu ostření). Automatika si zde zaslouží pochvalu za rychlost a přesnost, byť s úbytkem osvětlení scény obojí nápadně klesá.

Přestože na těle E-510 nenajdeme samostatný přepínač automatického a ručního ostření, lze požadovaný režim zvolit poměrně rychle. Pro OSD nabídku ostřících módů je vyhrazeno jedno ze čtyř tlačítek, sloužících jinak jako navigační. Dalším třem navigačním tlačítkům výrobce přiřadil nastavení vyvážení bílé, citlivosti ISO a způsobu měření expozice. Naproti tomu například stabilizátor obrazu dostal zcela samostatné tlačítko (IS), podobně jako funkce výběru ostřícího bodu či nastavení blesku. Všechna tato tlačítka jsou spojena s příslušnými OSD volbami na displeji.
Mezi ovládacími prvky této D-SLR nenajdeme tlačítko kontroly hloubky ostrosti. Jde však o jednu z několika funkcí, které můžeme přiřadit tlačítku Fn, nacházejícímu se v dosahu palce pravé ruky, vedle výběru ostřícího bodu.
Z mnoha zajímavých vlastností a funkcí fotoaparátu jmenujme vedle kvalitního velkého displeje např. užitečné způsoby měření expozice. K dispozici jsou kromě jiného dva speciální režimy bodového měření HI a SH (highlights a shadows), které automatika využívá k expozici s preferencí zachování kresby ve světlech (režim HI) nebo naopak ve stínech, na úkor světlých oblastí. Jinou praktickou funkcionalitou jsou digitální barevné filtry pro černobílou fotografii. Důležitá je možnost zobrazení histogramu (včetně jednotlivých složek R, G, B) s užitečnou indikací „vypálených“ a černých míst přímo v náhledu scény. Praktickým doplňkem funkce živého náhledu jsou pomocné kompoziční rámečky (vymezení zlatého řezu, mřížka, měřítko), které si můžeme nechat zobrazit na displeji.
V takřka nekonečné řadě nastavení najdeme dále například možnost volby gradace obrazu ze tří stupňů, volitelnou sytost, ale i řadu „vychytávek“ typu nastavitelné doby předsklopení zrcátka, směru otáčení ovládacího kolečka, povolení/zakázání automatického vyklápění blesku apod. Originální je funkce rozdělení displeje na poloviny pro nezávislé prohlížení dvou snímků v různých výřezech.
Přístroj nabízí skutečně velmi obsáhlou řadu užitečných a zajímavých funkcí, ale také nemálo nastavení, pro většinu fotografů téměř zbytečných, která spíše komplikují menu. Jejich výčet a popis na tomto místě není možný, ani by nebyl účelný. Rozhodně lze ale říci, že u E-510 (podobně jako u jiných D-SLR Olympus) si nepochybně přijdou na své uživatelé, kteří si libují v obsáhlých nabídkách funkcí a rádi dlouze objevují možnosti svého přístroje. Otázkou u amatérského, resp. poloprofesionálního, fotoaparátu samozřejmě zůstává smysl takového přístupu.
Pokud mám být upřímný, spíše než množství nepříliš významných funkcí bych jako uživatel uvítal, kdyby si výrobce více pohlídal kompatibilitu svého příslušenství. Při testování E-510 jsme totiž narazili na nepříjemnost, o které by jistě měli vědět majitelé poměrně drahého externího blesku Olympus Camedia FL-40, kteří o koupi této zrcadlovky uvažují. Přestože jde o příslušenství téhož výrobce, není blesk s přístrojem kompatibilní, respektive lze jej používat pouze v manuálním režimu a bez TTL logiky.

Ukládání a přenos dat

Olympus E-510 se může pochlubit sekvenčním snímáním rychlostí 3 snímky za sekundu, přičemž v raw lze snímat série po osmi snímcích, v nejkvalitnějším JPEG (SHQ) se „kadence“ asi po patnácti snímcích o něco sníží, v HQ lze při rychlosti snímání 3 obr./s. zaplnit celou paměťovou kartu. Na rozdíl od některých konkurenčních zrcadlovek této třídy je v případě E-510 zvolena skutečně rozumná (tedy malá) míra komprese JPEG a kvalitní kompresní algoritmus. Snímky v kvalitě SHQ mají v průměru velikost 5,5 až 7 MB. Data přístroj ukládá na paměťovou kartu CF nebo xD, a to poměrně rychle. Sloty pro oba typy karet najdeme pod pevnými dvířky v pravé části těla, USB konektor kombinovaný s video výstupem chrání malá gumová krytka ve spodní části zadní stěny. 

Kvalita snímků a celkové zhodnocení

Snímky pořízené testovaným fotoaparátem v setu s objektivem Olympus Zuiko Digital 14-42 mm/1:3,5-5,6 vykazují velmi dobrou kresbu a barevné podání. Dynamický rozsah je slušný, byť má přístroj trochu tendenci k „přepalování“. Naštěstí může fotograf přepálené oblasti přímo v náhledu pořízeného snímku odhalit a podle uvážení změnit expozici.
 
Hlavní slabinou systému Four Thirds je malý formát snímače, a tedy vyšší náchylnost k tvorbě šumu na snímcích, než u konkurenčního formátu APS-C či větších. Musí-li se výrobce držet daného formátu a snímač má přitom mít vysoké rozlišení, nastává problém. V tomto směru zaslouží Olympus pochvalu za systém redukce šumu, který se zašuměním snímků bojuje účinně a s minimálním dopadem na kresbu obrazu. Naštěstí, protože pokud u E-510 redukci vypneme, zmíněnou nedostatečnou rezervu odhalíme snadno, šum je totiž skutečně zřetelný i na záběrech snímaných při ISO 100.
Celkově lze kvalitu snímků pořízených touto zrcadlovkou se standardně dodávaným objektivem hodnotit jako velmi dobrou. Vyznačují se přirozenými barvy, slušnou tonální hloubkou, ostrou kresbou a jen velmi malými projevy chromatické aberace optiky.
Jako poměrně malá a propracovaná zrcadlovka, vybavená účinným vestavěným stabilizátorem obrazu, představuje tento model vhodný přístroj nejen pro pokročilejší amatérské fotografy, kteří se rozhodli pro systém Four Thirds. Díky kompatibilitě s mnoha objektivy a dalším příslušenstvím najde jistě své místo také ve fotobrašnách nejrůznějších profesionálních uživatelů, kteří se nechtějí nebo nemohou vláčet s drahou a těžkou profesionální technikou.

Technické parametry

Na testování zapůjčila firma Olympus.