Změny bez kontroly? Největší skrytý problém vývoje, který stojí firmy miliony

Tags: 3DEXPERIENCE | Airbus | CAD | Data | Enovia | PLM | Technodat

PLM není o datech. Je o řízení odpovědnosti. Mnoho prů­mys­lo­vých spo­leč­nos­tí dnes pra­cu­je s mo­der­ní­mi CAD ná­stro­ji a di­gi­tál­ní­mi mo­de­ly. Na první po­hled mají k dis­po­zi­ci vše, co po­tře­bu­jí. Přes­to se ve vý­vo­ji opa­ku­jí stej­né pro­blémy. Změny nejsou ří­ze­né, od­po­věd­nos­ti nejsou jasně de­fi­no­va­né a jed­not­li­vé týmy pra­cu­jí s růz­ný­mi ver­ze­mi dat. Vý­sled­kem je zpo­ma­lo­vá­ní pro­jek­tů, ná­růst chy­bo­vos­ti a zby­teč­né ná­kla­dy.

Tento stav ne­vzni­ká proto, že by fir­mám chy­bě­la tech­no­lo­gie. Vzni­ká proto, že chybí sys­te­ma­tic­ké ří­ze­ní toho, jak data vzni­ka­jí, jak se mění a kdo za ně nese od­po­věd­nost. Právě zde se uka­zu­je sku­teč­ný vý­znam PLM (Pro­duct Li­fe­cycle Ma­nage­ment) jako ná­stro­je pro ří­ze­ní vý­vo­je.
Nej­vět­ší sla­bi­nou vět­ši­ny firem je ří­ze­ní změn. Právě v této ob­las­ti vzni­ká nej­ví­ce pro­blé­mů. Změny se za­dá­va­jí mimo sys­tém, ko­mu­ni­ku­jí se přes e-maily nebo po­ra­dy a jed­not­li­vé týmy ne­ma­jí jis­to­tu, že pra­cu­jí s ak­tu­ál­ní­mi daty. Chybí do­hle­da­tel­nost a jed­no­znač­ná od­po­věd­nost. To má přímý dopad na kva­li­tu i rych­lost vý­vo­je.

Airbus: když změna znamená zásah do celého systému

Re­ál­ný dopad špat­ně ří­ze­ných změn je nej­lé­pe vidět na vel­kých prů­mys­lo­vých pro­jek­tech. Spo­leč­nost Air­bus, která patří mezi nej­kom­plex­něj­ší vý­rob­ní or­ga­ni­za­ce na světě, ře­ši­la právě tento pro­blém v glo­bál­ním mě­řít­ku.
Vývoj le­ta­del za­hr­nu­je ti­sí­ce in­že­ný­rů, stov­ky do­da­va­te­lů a ex­trém­ně pro­vá­za­né pro­ce­sy. Každá změna v kon­struk­ci má oka­mži­tý dopad na vý­ro­bu, lo­gis­ti­ku i ser­vis. Bez jed­not­né­ho ří­ze­ní by ta­ko­vé pro­stře­dí ne­by­lo dlou­ho­do­bě udr­ži­tel­né.
Po sjed­no­ce­ní ří­ze­ní pro­duk­to­vých dat a změn do jed­no­ho di­gi­tál­ní­ho pro­stře­dí se Air­bu­su po­da­ři­lo zkrá­tit cykly ří­ze­ní změn o de­sít­ky pro­cent a zá­ro­veň vý­raz­ně sní­žit počet chyb způ­so­be­ných ne­ak­tu­ál­ní­mi daty. Klí­čo­vé ne­by­lo jen za­ve­de­ní tech­no­lo­gie, ale pře­de­vším na­sta­ve­ní pro­ce­sů, od­po­věd­nos­tí a práce s daty na­příč celou or­ga­ni­za­cí.
To, co se na první po­hled zdá jako pro­blém velké kor­po­ra­ce, je ve sku­teč­nos­ti velmi po­dob­né si­tu­a­ci, kte­rou dnes řeší i střed­ně velké vý­rob­ní spo­leč­nos­ti.

Stejný problém, menší měřítko

Ty­pic­kým scé­ná­řem z praxe je vý­rob­ní spo­leč­nost, kde změ­no­vé ří­ze­ní ne­pro­bí­há jed­not­ně. Kon­struk­ce vy­tvo­ří změnu, tech­no­lo­gie ji in­ter­pre­tu­je jinak a vý­ro­ba pra­cu­je s ne­ak­tu­ál­ní do­ku­men­ta­cí. In­for­ma­ce se do­hle­dá­va­jí zpět­ně a každý pro­jekt nese zby­teč­né ri­zi­ko.
Roz­díl opro­ti vel­kým hrá­čům není v prin­ci­pu, ale pouze v roz­sa­hu. Do­pa­dy jsou však stej­né: ztrá­ta času, vyšší ná­kla­dy a nižší kva­li­ta.

PLM jako řízení, ne jako úložiště

Právě v této ob­las­ti se uka­zu­je sku­teč­ný vý­znam PLM. Ne jako sys­té­mu pro uklá­dá­ní dat, ale jako ná­stro­je pro ří­ze­ní změn, pro­ce­sů a od­po­věd­nos­tí.
Mo­der­ní pří­stu­py, na­pří­klad na plat­for­mě 3D­EX­PE­RI­EN­CE s ře­še­ní­mi jako ENO­VIA, umožňují pro­po­jit všech­ny fáze ži­vot­ní­ho cyklu pro­duk­tu do jed­no­ho pro­stře­dí a vy­tvo­řit jed­not­ný zdroj prav­dy. Zá­sad­ní ale není sa­mot­ná tech­no­lo­gie, ale to, jak je pře­ne­se­na do re­ál­né­ho fun­go­vá­ní firmy.

Kde se láme úspěch projektů

Zku­še­nos­ti z praxe uka­zu­jí, že roz­díl mezi úspěš­ným a ne­ú­spěš­ným PLM pro­jek­tem není v ná­stro­ji. Je v tom, jak dobře od­po­ví­dá re­a­li­tě spo­leč­nos­ti.
Firmy, které do­sa­hu­jí re­ál­ných vý­sled­ků, ne­za­čí­na­jí im­ple­men­ta­cí sys­té­mu. Za­čí­na­jí ana­lý­zou pro­ce­sů. De­fi­nu­jí, jak vzni­ká změna, kdo za ni od­po­ví­dá a jak pro­bí­há její schva­lo­vá­ní. Te­pr­ve poté na­sta­vu­jí sys­tém tak, aby tento způ­sob práce pod­po­ro­val.
Vý­sled­kem je zá­sad­ní posun v efek­ti­vi­tě. Schva­lo­vá­ní se zrych­lu­je, eli­mi­nu­jí se chyby a jed­not­li­vé týmy za­čí­na­jí fun­go­vat jako jeden celek. PLM se tak stává sku­teč­ným ná­stro­jem ří­ze­ní, ni­ko­li jen úlo­žiš­těm dat.

Nenápadný faktor, který rozhoduje

V této fázi se uka­zu­je ještě jeden dů­le­ži­tý roz­díl. Nejde jen o tech­no­lo­gii, ale o schop­nost pro­po­jit ji s praxí.
Spo­leč­nos­ti, které se dlou­ho­do­bě vě­nu­jí di­gi­ta­li­za­ci vý­vo­je a im­ple­men­ta­ci PLM, dnes staví na kom­bi­na­ci tech­no­lo­gic­ké­ho know-how a hlu­bo­ké­ho po­ro­zu­mě­ní prů­mys­lo­vým pro­ce­sům. Právě tento pří­stup roz­ho­du­je o tom, zda PLM při­ne­se re­ál­ný dopad.

PLM jako základ digitální transformace

Di­gi­ta­li­za­ce vý­vo­je, ří­ze­ní tech­nic­kých dat a efek­tiv­ní spo­lu­prá­ce dnes roz­ho­du­jí o kon­ku­ren­ce­schop­nos­ti. PLM není IT pro­jekt. Je to změna v tom, jak spo­leč­nost fun­gu­je.
A právě ří­ze­ní změn je mís­tem, kde se tato změna pro­je­ví nej­ví­ce.