CATIA V5 v roce 2026: stabilní základ, nebo brzda dalšího rozvoje?

Tags: CAD | CATIA V5 | Digitalizace | Konstrukce | Spolupráce | Technodat

CATIA V5 patří už více než dvě de­se­ti­le­tí mezi klí­čo­vé ná­stro­je kon­strukč­ní­ho vý­vo­je v au­to­mo­ti­ve a na­va­zu­jí­cích od­vět­vích mo­bi­li­ty. Řada firem na ní po­sta­vi­la celé své in­že­nýr­ské pro­ce­sy, know-how i or­ga­ni­zač­ní struk­tu­ry. Přes­to se v po­sled­ních le­tech stále čas­tě­ji ob­je­vu­je otáz­ka: je CATIA V5 i v roce 2026 dlou­ho­do­bě udr­ži­tel­ným ře­še­ním, nebo se stává li­mi­tem dal­ší­ho roz­vo­je?

Tato otáz­ka při­tom ne­vzni­ká proto, že by CATIA V5 pře­sta­la tech­nic­ky fun­go­vat. Na­o­pak v mnoha fir­mách je stále sy­no­ny­mem sta­bi­li­ty, přes­nos­ti a vy­so­ké pro­duk­ti­vi­ty zku­še­ných týmů.

Proč je CATIA V5 stále tak rozšířená

Jed­ním z hlav­ních dů­vo­dů dlou­ho­do­bé­ho po­u­ží­vá­ní CATIA V5 je její ro­bust­nost. Firmy oceňují:

• sta­bil­ní výkon i u velmi kom­plex­ních se­stav,
• pro­vě­ře­né me­to­di­ky práce,
• hlu­bo­ké know-how kon­struk­té­rů,
• kom­pa­ti­bi­li­tu s dlou­ho­do­bý­mi pro­jek­ty a do­da­va­tel­ský­mi ře­těz­ci.

V au­to­mo­ti­ve pro­stře­dí, kde vý­vo­jo­vé cykly tr­va­jí roky a změny jsou ná­klad­né, není pro­stor pro ex­pe­ri­men­ty bez jas­né­ho pří­no­su. CATIA V5 zde plní roli spo­leh­li­vé­ho pra­cov­ní­ho ná­stro­je, který „pros­tě fun­gu­je“.

Mění se ale okolní svět

Za­tím­co sa­mot­ný CAD zů­stá­vá re­la­tiv­ně sta­bil­ní, zá­sad­ně se mění kon­text, ve kte­rém vzni­ká pro­dukt. Vývoj dnes není izo­lo­va­nou čin­nos­tí kon­strukč­ní­ho od­dě­le­ní. Je úzce pro­po­jen s:

• ří­ze­ním změn,
• spo­lu­pra­cí na­příč týmy a lo­ka­li­ta­mi,
• po­ža­dav­ky na rych­lej­ší uve­de­ní pro­duk­tu na trh,
• tla­kem na transpa­rent­nost dat a roz­ho­do­vá­ní.

V ob­las­ti mo­bi­li­ty navíc při­bý­va­jí nové výzvy: elek­tri­fi­ka­ce, soft­ware, in­te­gra­ce me­cha­ni­ky a elek­tro­ni­ky, čas­těj­ší změny po­ža­dav­ků ze stra­ny trhu i re­gu­lá­to­rů. To vše klade vyšší ná­ro­ky na práci s daty a pro­ce­sy kolem CADu.

Limity izolovaného CAD prostředí

CATIA V5 byla na­vr­že­na v době, kdy byl CAD pri­már­ně sa­mo­stat­ným ná­stro­jem kon­struk­té­ra. Řada firem si proto po­stup­ně vy­tvo­ři­la vlast­ní eko­sys­tém pod­půr­ných ná­stro­jů: ta­bul­ky, sdí­le­né disky, e-maily, lo­kál­ní da­ta­bá­ze.
Tyto „mosty“ sice umožňují fun­go­vá­ní pro­ce­sů, ale sou­čas­ně:

• zvy­šu­jí ri­zi­ko chyb,
• kom­pli­ku­jí pře­hled o stavu pro­jek­tu,
• zpo­ma­lu­jí re­ak­ce na změny,
• za­tě­žu­jí klí­čo­vé lidi ne­pro­duk­tiv­ní­mi čin­nost­mi.

V ur­či­tém bodě se tak ne­jed­ná o tech­nic­ký pro­blém CATIA V5, ale o struk­tu­rál­ní limit způ­so­bu práce.

Proč se téma změny objevuje právě teď

Otáz­ka bu­douc­nos­ti CATIA V5 se ne­o­te­ví­rá ze dne na den. Vzni­ká po­stup­ně, často v kom­bi­na­ci ně­ko­li­ka fak­to­rů:

• ge­ne­rač­ní ob­mě­na týmů,
• tlak na di­gi­ta­li­za­ci pro­ce­sů,
• po­tře­ba lepší spo­lu­prá­ce mezi od­dě­le­ní­mi,
• stra­te­gic­ká roz­hod­nu­tí na úrov­ni ve­de­ní vý­vo­je a IT.

Firmy si za­čí­na­jí uvě­do­mo­vat, že dlou­ho­do­bá kon­ku­ren­ce­schop­nost ne­spo­čí­vá jen v kva­lit­ním CAD mo­de­lu, ale v tom, jak rych­le a efek­tiv­ně do­ká­žou s daty pra­co­vat v celém ži­vot­ním cyklu pro­duk­tu.

Stabilita versus připravenost na budoucnost

Zá­sad­ní otáz­ka dnes nezní, zda CATIA V5 „stačí“, ale zda je sa­mot­ná o sobě schop­ná po­krýt bu­dou­cí po­tře­by vý­vo­je. Stále více firem proto hledá cesty, jak:

• za­cho­vat sta­bi­li­tu stá­va­jí­cí­ho pro­stře­dí,
• ochrá­nit in­ves­ti­ce a know-how,
• a sou­čas­ně se při­pra­vit na nové po­ža­dav­ky.

To vede k úva­hám o po­stup­né evo­lu­ci vý­vo­jo­vé­ho pro­stře­dí, ni­ko­liv o jed­no­rá­zo­vé ná­hra­dě stá­va­jí­cí­ho sys­té­mu.

CATIA V5 zů­stá­vá v roce 2026 sil­ným a sta­bil­ním zá­kla­dem kon­strukč­ní­ho vý­vo­je. Sama o sobě však ne­do­ká­že od­po­vě­dět na všech­ny výzvy, které při­ná­ší mo­der­ní vývoj pro­duk­tů v au­to­mo­ti­ve a mo­bi­li­ty sek­to­ru. Otáz­ka bu­douc­nos­ti proto ne­sto­jí mezi „ano“ a „ne“, ale mezi se­tr­vá­ním ve stá­va­jí­cím mo­de­lu práce a ří­ze­nou trans­for­ma­cí, která umož­ní fir­mám re­a­go­vat na změny trhu bez ztrá­ty kon­t­ro­ly a pro­duk­ti­vi­ty.

Právě tato rov­no­vá­ha mezi sta­bi­li­tou a při­pra­ve­nos­tí na bu­douc­nost se dnes stává jed­ním z klí­čo­vých témat tech­nic­ké­ho ma­nage­men­tu.