Dassault Systèmes a Patrick Jouin představili Ta.Tamu

Tags: 3DEXPERIENCE | Dassault Systèmes | Design | Patrick Jouin | Spolupráce | Ta.Tamu

Das­sault Sys­tè­mes a fran­couz­ský de­sig­nér Pa­trick Jouin před­sta­vi­li „Ta.Tamu“, leh­kou, 3D tiš­tě­nou a funk­č­ní židli, která vznik­la spo­leč­ně s vy­u­ži­tím clou­do­vé plat­for­my 3D­Ex­pe­ri­en­ce. Ta.Tamu slou­ží jako důkaz kon­cep­tu nově vzni­ka­jí­cích ge­ne­ra­tiv­ních ná­vr­hář­ských pro­ce­sů, které kom­bi­nu­jí vir­tu­ál­ní dvoj­ča­ta po­há­ně­ná umě­lou in­te­li­gen­cí a úspor­né vy­u­ží­vá­ní ma­te­ri­á­lů, aby po­há­ně­ly ge­ne­ra­tiv­ní eko­no­mi­ku.

Ta.Tamu je vý­sled­kem čtyř­le­té­ho di­a­lo­gu mezi in­tu­i­tiv­ním de­signo­vým pří­stu­pem Pa­tric­ka Joui­na a plat­for­mou 3D­Ex­pe­ri­en­ce od Das­sault Sys­tè­mes. De­sig­né­ři a in­že­ný­ři nově de­fi­no­va­li, jak může být židle kon­ci­po­vá­na – zpo­chyb­ňovali tra­dič­ní me­to­dy na­vr­ho­vá­ní, po­sou­va­li for­mál­ní a kon­strukč­ní li­mi­ty a vy­mýš­le­li nové způ­so­by, jak mi­ni­ma­li­zo­vat hmotu.

Prů­kop­nic­ká ge­o­me­t­rie Ta.Tamu, která byla vy­vi­nu­ta na zá­kla­dě zdo­ko­na­le­né­ho ná­pa­du a vý­vo­je kon­cep­tu a hod­no­ce­ní ži­vot­ní­ho cyklu, byla in­spi­ro­vá­na bi­o­mi­mi­kou a struk­tu­rál­ní lo­gi­kou lid­ské­ho těla, jako je hus­to­ta kostí a kloub­ní spo­je­ní. Lehká a při­tom ro­bust­ní mříž­ko­vá kon­struk­ce váží pou­hé­ho 3,9 kg, unese 100 kg a lze ji vy­tisk­nout 3D tis­kem v plo­ché, slo­že­né po­lo­ze bez nut­nos­ti mon­tá­že.

Ve spo­lu­prá­ci s vir­tu­ál­ním dvoj­če­tem po­há­ně­ným umě­lou in­te­li­gen­cí týmy ná­vr­há­řů mo­de­lo­va­ly a si­mu­lo­va­ly cho­vá­ní slo­ži­tých se­sta­ve­ných sou­čás­tí a po­mo­cí to­po­lo­gic­ké op­ti­ma­li­za­ce zdo­ko­na­lo­va­ly každý spoj, roz­klá­da­cí kloub a tla­ko­vou a opěr­nou zónu. V každé fázi se návrh vy­ví­jel v re­ál­ném čase díky úzké in­ter­ak­ci s plat­for­mou 3D­Ex­pe­ri­en­ce, při­čemž změny byly ak­tu­a­li­zo­vá­ny a vi­di­tel­né ve vir­tu­ál­ním dvoj­če­ti. Týmy upra­vo­va­ly ge­o­me­t­rii židle a zá­ro­veň vy­va­žo­va­ly její es­te­ti­ku, což vedlo k op­ti­mál­ní­mu ná­vr­hu, kde se gesto, funk­ce a struk­tu­ra snou­bí v židli, která váží o 75 % méně, než by vá­ži­la při plné hus­to­tě.