Google překladač: English Deutsch

StreamTech.tv

streamtech tv-logo

Rozmach robotizace brzdí česká záliba v improvizaci

Čtvrtek, 09 Prosinec 2021 00:34

Tags: Automatizace | Josef Sláma | Průmysl | Renishaw | Robotizace

Josef Slama reditel Renishaw-2149Pokud něco kromě peněz brzdí roz­voj prů­mys­lo­vé au­to­ma­ti­za­ce, pak je to česká zá­li­ba v im­pro­vi­za­ci a ope­ra­tiv­ním za­vá­dě­ní „kre­a­tiv­ních“ ne­sys­té­mo­vých ře­še­ní. Podle Jo­se­fa Slámy, šéfa české po­boč­ky spo­leč­nosti Re­nishaw, je im­pro­vi­za­ce ve vý­rob­ním pro­ce­su něco jako chyba v ma­t­ri­xu: ne­lo­gic­ký od­klon od pro­gra­mu, který vy­ře­ší oka­mži­tý pro­blém, ale dlou­ho­do­bě ne­ve­de k dob­rým vý­sled­kům.

Přes­to je na tom český prů­my­sl ve srov­ná­ní se za­hra­nič­ní kon­ku­ren­cí dobře. Fir­mám se daří po­mo­cí au­to­ma­ti­za­ce na­hra­zo­vat chy­bě­jí­cí pra­cov­ní sílu, ale mnoh­dy dě­la­jí zby­teč­né chyby.

Jak jsou na tom tu­zem­ské pod­ni­ky v ro­bo­ti­za­ci ve srov­ná­ní se za­hra­ni­čím?

Vedou si dobře, ale mohly by být lepší. České firmy sa­mo­zřej­mě ne­mo­hou in­ves­to­vat tak roz­sáh­le jako velké nad­ná­rod­ní spo­leč­nos­ti, které dá­va­jí ob­rov­ské pro­střed­ky do roz­sáh­lé tech­no­lo­gic­ké vý­mě­ny, ale v tom ne­vi­dím ten zá­sad­ní pro­blém. Za nej­vět­ší pře­káž­ku po­va­žu­ji chá­pá­ní ro­bo­ti­za­ce jako ja­ké­ho­si izo­lo­va­né­ho úkonu ve stylu: chybí nám lidi, tak tam dáme ro­bo­ta a ten toho vy­ro­bí víc a lev­ně­ji.

No a není to v prin­ci­pu tak?

Více a lev­ně­ji ne­mu­sí zna­me­nat kon­ku­ren­ce­schop­ně. Ro­bo­ti­za­ci je třeba vní­mat jako sou­vis­lý tok pro­po­je­né vý­ro­by a ni­ko­li izo­lo­va­ně řešit vý­rob­ní pro­blémy. Pokud se na­sa­dí robot na úzké místo, třeba na­hra­dí děl­ní­ka a něco au­to­ma­tic­ky fré­zu­je, po­su­ne se úzké místo jinam. Za­tím­co se ma­nage­ment ra­du­je z no­vé­ho ro­bo­ta a jeho vy­so­ké pro­duk­ti­vi­ty, na jiném místě pod­ni­ku se za­čí­na­jí hro­ma­dit pře­by­teč­né vý­rob­ky, které ne­stí­há zpra­co­vat jiné pra­co­viš­tě. A kdyby třeba začal fré­zo­vat zmet­ky, tak to zjis­tí vý­stup­ní kon­t­ro­la až o ho­di­nu poz­dě­ji. Za tu ho­di­nu pro­jde vý­ro­bek dal­ší­mi sta­no­viš­ti a na­pros­to zby­teč­ně. Vzni­ka­jí tak ob­rov­ské ma­te­ri­ál­ní škody, o pro­mar­ně­ném času ne­mluvě.

Takže je třeba ro­bo­ty na­sa­dit úplně všude.

To roz­hod­ně ne, ale ne­smě­jí být vy­u­ží­vá­ny sa­mo­stat­ně. Musí být sou­čás­tí ce­lé­ho pro­ce­su. Je třeba vý­ro­bu pro­po­jit s in­for­mač­ní­mi sys­témy, které vy­hod­no­cu­jí a sdí­le­jí data v re­ál­ném čase. Na­pří­klad CNC ob­rá­bě­cí stroj na zá­kla­dě na­mě­ře­ných údajů au­to­ma­tic­ky mo­di­fi­ku­je pa­ra­me­t­ry řez­ných ná­stro­jů. Změ­ře­ním ho­to­vé­ho dílu zjis­tí ve­li­kost opo­tře­be­ní ná­stro­jů. Stroj tak vždy přes­ně ví, v jakém stavu jsou ná­stro­je, kte­rý­mi ob­rá­bí. Vý­sled­kem je zlep­še­ná přes­nost ob­rá­bě­ní dílů, krat­ší doba na­sta­ve­ní a se­ří­ze­ní pro­ce­su a in­te­gra­ce s ostat­ní­mi sys­témy, na­pří­klad ro­bo­ty.

A s ja­ký­mi ro­bo­ty kon­krét­ně?

Mohou na­pří­klad na­hra­dit pra­cov­ní­ky vý­stup­ních kon­t­rol. Ro­bo­tic­ké kon­t­rol­ní sys­témy umožňují vy­so­ko­rych­lost­ní ske­no­vá­ní a bo­do­vé mě­ře­ní ge­o­me­t­ric­kých prvků při za­cho­vá­ní vy­so­ké opa­ko­va­tel­nos­ti mě­ře­ní. Do­ká­žou rych­le měřit roz­mě­ry, po­lo­hu a tvar.

Pak by ale sta­či­la jen ta au­to­ma­ti­zo­va­ná vý­stup­ní kon­t­ro­la.

To je právě ta častá chyba. Pokud se od­chy­tí zmet­ky až na vý­stu­pu, vzni­ka­jí ob­rov­ské ma­te­ri­ál­ní škody a ča­so­vé ztrá­ty. Při­tom by sta­či­lo během fré­zo­vá­ní vy­mě­nit opo­tře­bo­va­ný vrták anebo při­způ­so­bit mě­ře­ní tep­lo­tě okolí.

Tep­lo­tě v okolí stro­je? Vý­ky­vy tep­lot přece nejsou tak velké.

V mo­der­ní vý­ro­bě se měří na mi­k­ro­me­t­ry, či do­kon­ce na­no­me­t­ry. Přes­nost mě­ře­ní proto ovlivňuje i změna tep­lo­ty během dne. Časně ráno je tep­lo­ta v chlad­né dílně jiná než v po­led­ne, kdy je ovliv­ně­na slu­neč­ní­mi pa­prsky pro­chá­ze­jí­cí­mi okny, ale také za­hří­vá­ním stro­jů. Ro­bo­tic­ké sys­témy se s tep­lot­ní­mi změ­na­mi vy­rov­ná­va­jí tech­ni­kou re­maste­ro­vá­ní. Při změně okol­ní tep­lo­ty o sta­no­ve­nou hod­no­tu se sys­tém au­to­ma­tic­ky pře­ka­libru­je tak, aby mohl po­kra­čo­vat v přes­ném mě­ře­ní i za změ­ně­ných okol­ních pod­mí­nek.

To zní lo­gic­ky, ne­chá­pu tedy, proč tak firmy ne­po­stu­pu­jí.

Stojí za tím prav­dě­po­dob­ně síla zvyku a ne­chuť měnit za­je­té po­stu­py. Mnoh­dy ma­nage­ment vidí v ro­bo­ti­za­ci jen způ­sob, jak na­hra­dit člo­vě­ka, ale to je mylný pří­stup. Firmy pak sice mohou pro­du­ko­vat více, ale ni­ko­li kva­lit­ně. Nejde ale přece o to, na­hra­dit lidi, ale hlav­ně za méně peněz vy­ro­bit více a kva­lit­ně­ji.

Není ten odpor způ­so­ben také stra­chem, že lidé ve vý­ro­bě při­jdou o práci?

(dlou­hý smích) Jest­li je dnes o něco nouze, tak je to do­sta­tek kva­li­fi­ko­va­ných pra­cov­ní­ků. Cílem au­to­ma­ti­za­ce je zba­vit lidi nudné a na kon­cen­t­ra­ci ná­roč­né ru­ti­ny. Člo­věk se pak může sou­stře­dit na ře­še­ní slo­ži­těj­ších pro­blé­mů, vy­u­ží­vat in­tu­i­ci a ře­me­sl­ný for­tel. Tedy schop­nost apli­ko­vat efek­tiv­ní vý­rob­ní po­stu­py na­mís­to im­pro­vi­za­ce.

Na schop­nos­ti im­pro­vi­zo­vat ale není nic špat­né­ho.

To je omyl. V mo­der­ním prů­mys­lu je im­pro­vi­za­ce spíše sy­no­ny­mem ne­pro­fe­si­o­na­li­ty, od­bor­né ne­při­pra­ve­nos­ti a špat­né or­ga­ni­zač­ní úrov­ně. Im­pro­vi­za­ce je z nouze ctnost. Když máte někam letět le­ta­dlem, ne­chce­te letět s ae­ro­lin­kou, která sází na im­pro­vi­za­ci. Chce­te mít jis­to­tu, že vše fun­gu­je spo­leh­li­vě podle plánu, před­ví­da­tel­ně a bez­peč­nost­ních stan­dar­dů.

Češi jsou ale na schop­nost si po­ra­dit a pro­blém ope­ra­tiv­ně vy­ře­šit do­ce­la hrdí.

Im­pro­vi­za­ce v ro­bo­ti­za­ci je něco jako chyba v ma­t­ri­xu: ne­lo­gic­ký od­klon od pro­gra­mu, který ne­ve­de k dob­rým vý­sled­kům. Nelze po­stu­po­vat sty­lem „když nemám ocel, tak tam dám hli­ník“, ono to snad nějak do­pad­ne. Pak se mů­že­te pus­tit do pod­ni­ků, které jsou pře­dem ztra­ce­né. Třeba na­sa­dí­te ro­bo­ty, ale za cenu to­li­ka kom­pro­mi­sů a ústup­ků od pů­vod­ní­ho plánu, že to vý­sle­dek na­ko­nec zne­hod­no­tí. Ale je vidět, že fir­mám se tyto men­tál­ní pře­káž­ky daří od­st­raňovat a si­tu­a­ce se rok od roku lepší.

Jak se to kon­krét­ně pro­je­vu­je?

Tu­zem­ské firmy ino­vu­jí for­mou up­gra­du stá­va­jí­cích vý­rob­ních tech­no­lo­gií. Tren­dem je zjed­no­du­šo­vá­ní tech­no­lo­gic­ky ná­roč­ných úkonů tak, aby je zvlá­dl i krát­ce za­ško­le­ný pra­cov­ník. Mají zájem o ino­va­tiv­ní sní­ma­cí sys­témy, kte­rý­mi lze stro­je do­da­teč­ně vy­ba­vit a mo­der­ni­zo­vat. Lze tak snad­no au­to­ma­ti­zo­vat celý pro­ces vý­ro­by od usta­ve­ní ob­rob­ku přes jeho opra­co­vá­ní až po kon­t­rol­ní mě­ře­ní.

Na otáz­ky od­po­ví­dal Josef Sláma, ře­di­tel české po­boč­ky spo­leč­nos­ti Re­nishaw, která patří mezi svě­to­vé lídry v ob­las­ti vý­vo­je mě­ři­cích sys­té­mů pro stro­jí­ren­ství a lé­kař­ství.


Mohlo by vás zajímat: