Autonomní řízení v Česku a změny od roku 2026

Tags: Autonomí řízení | Michal Holoubek | Úroveň 3 | VARS BRNO | Vozidla

Au­to­nomní ří­ze­ní vo­zi­del úrov­ně 3 má v Česku od roku 2026 pře­stat být jen tech­nic­kou za­jí­ma­vos­tí nebo mar­ke­tingo­vým pří­sli­bem au­to­mo­bi­lek. Jak bude tento sys­tém fun­go­vat v praxi a co kon­krét­ně do­vo­lí zákon? Po le­tech dis­ku­sí, pi­lot­ních pro­jek­tů a po­stup­ných le­gisla­tiv­ních úprav se má au­to­nomní ří­ze­ní třetí úrov­ně stát le­gál­ní sou­čás­tí běž­né­ho sil­nič­ní­ho pro­vo­zu. Ne­pů­jde ale o re­vo­lu­ci ze dne na den, spíše o další, po­měr­ně přes­ně vy­me­ze­ný krok smě­rem k vyšší míře au­to­ma­ti­za­ce do­pra­vy.

Podmíněná autonomie a její limity

Au­to­nomní ří­ze­ní úrov­ně 3, často ozna­čo­va­né jako pod­mí­ně­ná au­to­ma­ti­za­ce, má jasně sta­no­ve­né hra­ni­ce. Vo­zi­dlo je schop­né samo řídit, brz­dit i zrych­lo­vat a zá­ro­veň prů­běž­ně sle­do­vat pro­voz. Řidič v tomto re­ži­mu ne­mu­sí ne­pře­tr­ži­tě sle­do­vat vo­zov­ku a může se vě­no­vat jiné čin­nos­ti – na­pří­klad práci na table­tu, čtení e­‑mailů nebo sle­do­vá­ní videa.

Zá­sad­ní roz­díl opro­ti dneš­ním asi­s­tenč­ním sys­té­mům spo­čí­vá v od­po­věd­nos­ti. Po dobu ak­ti­va­ce sys­té­mu ji ne­ne­se řidič, ale vo­zi­dlo, re­spek­ti­ve jeho vý­rob­ce. Platí však dů­le­ži­té ome­ze­ní. Řidič musí být kdy­ko­liv při­pra­ven pře­vzít ří­ze­ní, pokud ho k tomu sys­tém vyzve, a to v řádu ně­ko­li­ka sekund. Za vo­lan­tem tedy není možné usnout. Nejde o plně au­to­nomní režim schop­ný zvlád­nout všech­ny si­tu­a­ce bez zá­sa­hu člo­vě­ka, ale o tech­no­lo­gii, která ři­di­či do­čas­ně uleví, ni­ko­liv ho zcela vy­řa­dí z ří­ze­ní.

Jak se mění zákony a pravidla v ČR

Česká re­pub­li­ka se v ob­las­ti au­to­nomní­ho ří­ze­ní drží ev­rop­ské­ho le­gisla­tiv­ní­ho rámce. Klí­čo­vé je na­po­je­ní na před­pi­sy OSN (UNECE), kon­krét­ně re­gu­la­ci R157, která sta­no­vu­je pod­mín­ky pro sys­témy třetí úrov­ně. Bez této úpra­vy by ne­by­lo možné ta­ko­vá vo­zi­dla vůbec schvá­lit k pro­vo­zu.

Od roku 2026 má česká le­gisla­ti­va umož­nit pro­voz vo­zi­del s ho­mo­lo­go­va­ným sys­té­mem úrov­ně 3 na vy­bra­ných ty­pech ko­mu­ni­ka­cí. Ty­pic­ky půjde o dál­ni­ce a ví­ce­proudé sil­ni­ce s od­dě­le­ný­mi jízd­ní­mi směry, ome­ze­ným po­čtem kři­žo­va­tek a před­ví­da­tel­ným pro­vo­zem. Ve měs­tech ani na okres­ních sil­ni­cích se s touto úrov­ní au­to­no­mie zatím ne­po­čí­tá. Vo­zi­dla by se tak ne­mě­la do­stá­vat do si­tu­a­cí, kdy mí­je­jí pro­ti­je­dou­cí auta, což je pro au­to­nomní sys­témy obec­ně ri­zi­ko­vé.

Zákon řeší i od­po­věd­nost při do­prav­ní ne­ho­dě. Pokud je au­to­nomní sys­tém ak­tiv­ní a řidič do­dr­ží všech­ny pod­mín­ky jeho po­u­ži­tí, ne­ne­se od­po­věd­nost on, ale pro­vo­zo­va­tel sys­té­mu – v praxi vý­rob­ce vo­zi­dla nebo do­da­va­tel soft­wa­ru. Po­li­cie bude mít mož­nost zpět­ně ově­řit, zda byl řidič sys­té­mem vy­zván k pře­vze­tí ří­ze­ní, a jaká byla ča­so­vá po­sloup­nost udá­los­tí.

Kdy může auto řídit samo

Au­to­nomní režim třetí úrov­ně ne­pů­jde za­pnout kdy­ko­liv a kde­ko­liv. Vo­zi­dlo samo vy­hod­no­tí, zda jsou spl­ně­ny všech­ny pod­mín­ky – tedy schvá­le­ný úsek ko­mu­ni­ka­ce, vhod­né po­ča­sí a správ­ně fun­gu­jí­cí sen­zo­ry. Jakmi­le ně­kte­rý z těch­to před­po­kla­dů pře­sta­ne pla­tit, sys­tém vyzve ři­di­če k pře­vze­tí ří­ze­ní.

Ty­pic­kým scé­ná­řem bude ply­nu­lá jízda po dál­ni­ci ustá­le­nou rych­los­tí. Právě v těch­to si­tu­a­cích dává tech­no­lo­gie nej­vět­ší smysl. Od­pa­dá ne­u­stá­lé zrych­lo­vá­ní, brz­dě­ní, před­jíž­dě­ní a hlí­dá­ní od­stu­pu, tedy čin­nos­ti, které jsou mo­no­tónní a únav­né. Na­o­pak při slo­ži­těj­ších si­tu­a­cích, na­pří­klad při ne­ho­dách, uza­vír­kách nebo náh­lých změ­nách do­prav­ní­ho zna­če­ní, se ří­ze­ní vrátí zpět do rukou člo­vě­ka. Totéž platí při zhor­še­ných po­vě­tr­nost­ních pod­mín­kách, jako je hustá mlha nebo za­sně­že­ná vo­zov­ka, kdy mají sen­zo­ry ome­ze­nou schop­nost „vidět“.

Kdo je technologicky připraven

Z tech­nic­ké­ho hle­dis­ka jsou ně­kte­ré au­to­mo­bil­ky na úro­veň 3 při­pra­ve­né už dnes. Nej­čas­tě­ji se zmiňují pré­mi­o­vé znač­ky, jako Mer­ce­des­‑Benz, BMW nebo Audi. Na­pří­klad Mer­ce­des má v ně­kte­rých ze­mích schvá­le­ný sys­tém Drive Pilot, který od­po­ví­dá právě této úrov­ni au­to­no­mie.

Roz­ší­ře­ní do Česka ale ne­bu­de au­to­ma­tic­ké. Zá­le­žet bude na kon­krét­ní ho­mo­lo­ga­ci, do­stup­nos­ti ma­po­vých pod­kla­dů i ocho­tě vý­rob­ců sys­tém ofi­ci­ál­ně ak­ti­vo­vat. Nelze proto vy­lou­čit, že v prv­ních le­tech půjde spíše o ome­ze­ný počet mo­de­lů a výbav, ni­ko­liv o ma­so­vou zá­le­ži­tost. Sa­mo­zřej­mos­tí bude také prů­běž­ná ak­tu­a­li­za­ce soft­wa­ru.

Co to znamená pro řidiče

Pro vět­ši­nu z ři­di­čů prak­tic­ky nic, pro­to­že ak­tu­ál­ně má po­třeb­nou ho­mo­lo­ga­ci jen ně­ko­lik málo pré­mi­o­vých typů vo­zi­del. Pro ři­di­če vo­zi­del schvá­le­ných pro au­to­nomní ří­ze­ní úrov­ně 3 tato změna při­ne­se větší kom­fort a mož­nost efek­tiv­něj­ší­ho vy­u­ži­tí času při dlou­hých cestách. Bude ale nutné, aby řidič dobře ro­zu­měl tomu, kdy sys­tém fun­gu­je a kdy už ne, a ne­při­su­zo­val mu schop­nos­ti, které nemá. Pře­hna­ná dů­vě­ra v au­to­ma­ti­ku patří mezi hlav­ní ri­zi­ka.

Pro­voz na sil­ni­cích se prav­dě­po­dob­ně vý­raz­ně ne­změ­ní. Vo­zi­dla s au­to­no­mií úrov­ně 3 se budou cho­vat spíše kon­zer­va­tiv­ně a opa­tr­ně. Agre­siv­ní ma­né­v­ry nebo „ro­bo­tic­ké“ před­jíž­dě­ní se oče­ká­vat ne­da­jí. Hlav­ním cílem je bez­peč­nost a ply­nu­lost, ni­ko­liv rych­lost. Za­jí­ma­věj­ší do­pa­dy se mohou pro­je­vit ne­pří­mo, na­pří­klad u fi­rem­ních flo­til. Sní­že­ní únavy ři­di­čů a lepší před­ví­da­tel­nost jízdy mohou zna­me­nat méně nehod a nižší pro­voz­ní ná­kla­dy.

Začátek delší cesty

Au­to­nomní ří­ze­ní úrov­ně 3 v Česku od roku 2026 není ko­neč­ným cílem, ale spíše tes­to­va­cí fází v re­ál­ném pro­vo­zu, i když už le­gisla­tiv­ně ukot­ve­nou. Tech­no­lo­gie i zá­ko­ny se budou dál vy­ví­jet a vzá­jem­ně na sebe re­a­go­vat. Plně au­to­nomní auta, která zvlád­nou všech­ny si­tu­a­ce bez zá­sa­hu člo­vě­ka, zů­stá­va­jí zatím hud­bou bu­douc­nos­ti. Úro­veň 3 ale jasně uka­zu­je, že au­to­no­mie pře­stá­vá být čistě te­o­re­tic­kým kon­cep­tem – a že i v kon­zer­va­tiv­ní Ev­ro­pě se stává re­ál­ně vy­u­ži­tel­nou tech­no­lo­gií.

Au­to­nomní ří­ze­ní třetí úrov­ně za­pa­dá do šir­ší­ho tren­du, který je dnes v ob­las­ti do­pra­vy stále zře­tel­něj­ší. Mo­bi­li­ta pře­stá­vá být čistě tech­nic­kým té­ma­tem a stává se sou­čás­tí toho, jak města fun­gu­jí a jak se v nich lidé po­hy­bu­jí. Nejde už jen o vo­zi­dla nebo in­fra­stru­k­tu­ru, ale o pro­po­je­ní slu­žeb, dat a po­třeb uži­va­te­lů. Tech­no­lo­gie má v tomto po­je­tí slou­žit člo­vě­ku – zjed­no­du­šo­vat pohyb, sni­žo­vat zátěž a zvy­šo­vat bez­peč­nost. Právě v tom spo­čí­vá vý­znam sou­čas­ných změn. Au­to­no­mie není cílem sama o sobě, ale jed­ním z ná­stro­jů, jak udě­lat do­pra­vu ply­nu­lej­ší, před­ví­da­tel­něj­ší a méně ná­roč­nou. Pokud se bude dál roz­ví­jet tímto smě­rem, může se stát při­ro­ze­nou sou­čás­tí mo­der­ní mo­bi­li­ty – ni­ko­li kom­pli­ka­cí, ale sa­mo­zřej­mos­tí.

Autor článku, Michal Holoubek, je manažerem SmartCity a SmartMobility ve VARS Brno.