Exkluzivní partner sekce
Aktuality
- Rockwell a NVIDIA se podílejí na vývoji autonomních mobilních robotů
- FalconEditor pro digitální dvojčata a simulace
- Siemens Process Simulate pro nýtování držáků okapů
- Představení veletrhu Formnext Chicago 2025
- OSTROJ využívá k prototypování virtuální realitu
- Seminář Advanced Engineering TECH DAY 2024
- ABB Robotika spouští celosvětovou soutěž pro startupy
- Nové možnosti kovového 3D tisku pro český průmysl
CAD na www.SystemOnLine.cz
Princip pořízení a zpracování leteckých velkoformátových digitálních snímků |
Pondělí, 23 Květen 2011 11:05 | |
Tyto tři firmy patří mezi hlavní a dominantní dodavatele snímkové techniky. Z této skupiny má největší procentuální zastoupení na trhu společnost Microsoft Vexcel, jejíž špičkovou technologii využívá i naše firma. Komplexní řešení, které nabízí, sestává z portfolia leteckých digitálních měřických kamer řady UltraCam, dále zpracovatelského softwaru a navazujících modulů. Na základě několikaletých praktických zkušeností mohu popsat, jak celý systém pracuje. Obr. 1 Kamera UltraCam X Nutným předpokladem pro získání surových dat je samotný snímkový let. Při něm se letoun pohybuje po naplánovaných náletových osách a kamera UltraCam X v komunikaci s navigačním systémem CCNS4 automaticky exponuje snímek, jakmile se letoun dostane na předem definovanou pozici. Při samotném pořízení snímku proběhne celá sekvence dílčích expozic, z nichž je nutné výsledný snímek vytvořit v prostředí zpracovatelského softwaru Ultramap 2.0. Tato nutnost pramení z konstrukčního principu kamery UltraCam X. Při pohledu na obrázek č. 1 zjistíme, že v senzorové hlavě SX je umístěno celkem 8 objektivů. Objektivy, nacházející se na středové linii SX, pořizují sérii panchromatických snímků s vysokým rozlišením, zatímco zbývající objektivy mají za úkol sbírat data v barevných kanálech RGB a kanálu NIR. Panchromatické snímky jsou pořízeny v rychlé sekvenci za sebou jdoucích záběrů, které jsou exponovány v přesně stanovený moment. Po první expozici následují další v časovém odstupu, jenž vyplývá z rychlosti letounu a rozteče dílčích objektivů. Druhá expozice tedy proběhne poté, co letoun urazí vzdálenost zhruba 8 cm. Tento princip je dobře patrný z přiloženého obrázku č. 2. V polovině tohoto cyklu dochází k pořízení dalších čtyř snímků, z nichž každý zvlášť registruje informaci o jednom kanálu R, G, B a NIR. Barevná a infračervená složka obrazu je zachycena objektivy, které lze rovněž spatřit na obrázku č. 1, umístěné po stranách senzorové hlavy. Rozlišení těchto snímků je třetinové v porovnání s výsledným panchromatickým snímkem. Zde končí pořízení surových dat. Obr. 2 Princip pořízení surových dat Dalším krokem k získání výsledného snímku je zpracování surových dat v prostředí softwaru Ultramap 2.0 na pozemní stanici. Jedná se o poslední generaci pokročilé technologie zpracování dat, která umožňuje jak globální barevné vyrovnání snímků v rámci zpracovávaného bloku, tak distribuci samotných snímků k jednotlivým jádrům všech procesorů celé počítačové sítě, což celý proces výrazně urychluje. Technologie vyvolání je tvořena následujícími kroky:
Tato technologie na rozdíl od předchozí technologie zpracování v prostředí OPC výrazným způsobem zlepšuje celkovou radiometrii nalétnutého bloku, a to mezi snímky jak ve směru letu, tak i mezi snímkovými řadami. Výsledná barevná homogenita zpracovávaného bloku je vyváženější. Závěrem lze říci, že výše popsané technologie a postupy patří mezi dosavadní špičku moderního přístupu k pořizování leteckých dat pro mapování a GIS. Bouřlivý rozvoj digitální fotografie v konzumní sféře probíhal paralelně i v oblasti speciálních aplikací, mezi něž patří i letecké velkoformátové snímkování, díky čemuž dnes můžeme používat senzory, jako je Ultracam X. Autor pracuje ve firmě Argus Geo Systém, s. r. o.
Mohlo by vás zajímat:
|
Cílem tohoto článku je informovat odbornou veřejnost o hlavních rysech technologií na pořízení a zpracování leteckých digitálních velkoformátových snímků. Současná dostupná technologická řešení pro akvizici dat lze rozdělit do dvou základních skupin, a to na senzory řádkové a plošné. Mezi řádkové senzory patří například řešení od firmy Leica, plošné senzory využívají společnosti Carl Zeiss a Microsoft Vexcel.