SolidVision
3DConnexion
Google překladač: English Deutsch

Exkluzivní partner sekce

GEPRO
Dytron
Siemens NX CAM
Tiskárna Brno (CCB)

GOPAS - CAD kurzy

Více kurzů

StreamTech.tv

streamtech tv-logo

Mapy na internetu a autorské právo

Tags: Autorské právo | Geodis | GIS | Mapy

geodis-01K rozhovoru o mapách zveřejněných na internetu a zákonných opatřeních proti jejich nelegálnímu užití mě přivedlo stále se zvyšující procento „krádeží", které avizovala společnost GEODIS. Proto jsem se setkal s jejími zástupci, Ing. Zdeňkem Hotařem (ZH) a právním zástupcem JUDr. Michalem Ptáčkem (MP) ze společnosti Advokátní kancelář Jansta, Kostka, spol. s r.o., abychom čtenářům InGISu trochu vysvětlili tuto problematiku a ukázali, co je a co není v této problematice legální.

Kde všude můžeme narazit na vaše data a v jaké podobě?

ZH: Principiálně se s našimi daty může zákazník nebo občan setkat na portálu Mapy.cz společnosti Seznam, dále na portálu Google Maps a Earth a na portálech státní a veřejné správy. Kromě ortofotomap, které na těchto serverech jsou už asi pět šest let, jsme na sklonku minulého roku publikovali také šikmé snímky z naší technologie PixoView, které jsou na Seznamu pod značkou Ptačí pohled. To je vyskytující se základ, na který se může na těchto portálech dostat veřejnost. Dále jsou naše data využívána snad ve všech oblastech života, kde se uživatel potřebuje podívat na skutečný stav krajiny, změřit či zmapovat jevy, které využije pro svou činnost.

Kdy je používání těchto dat legální a kdy ne?

MP: Podstatné jsou podmínky, za kterých poskytovatel dat (leteckých snímků, map apod.) nechal portály data využívat. Na každém portálu je možno si přečíst licenční podmínky a informace, které říkají, za jakých podmínek a okolností lze tato data použít. V licenčních podmínkách je obvykle uvedeno, že pro osobní potřebu k nekomerčnímu účelu je oprávněn data užívat kdokoliv, ale bez souhlasu poskytovatele dat je vyloučeno jejich komerční užití. To znamená jakékoliv užití, které by sloužilo k podnikání, výdělečné činnosti či dosažení zisku přímo či nepřímo. Základním měřítkem jsou vždy licenční podmínky toho kterého portálu, které zase odrážejí licenční podmínky, které byly nastaveny mezi poskytovatelem dat a příjemcem, v tomto případě to znamená mezi společností GEODIS a provozovatelem konkrétního portálu. Není sice obvyklé, že by si každý uživatel ihned po vstupu na příslušný portál tyto licenční podmínky přečetl, nicméně by tak učinit měl, a pokud vznikne jakákoliv pochybnost, doporučuje se vždy seznámit se s licenčními podmínkami, aby nedošlo k jejich porušení a uživatel se nedostal do rozporu se zákonem.

Jak uživatel pozná, kdy data, na která se dívá, jsou legální, a kdy ne?

ZH: Rozlišení je naprosto jednoznačné. Když se na to podívám jako fyzická osoba (např. Josef Novák), na 99 % se dívám legálně, teď mám na mysli naše data, nemluvím o hudbě nebo o videu apod. Pokud se dívám na snímky a mapy na našich mapových portálech, kam poskytujeme data, jako fyzická osoba, chci se podívat, kam půjdu na hříbky, promítnout si trasy, používám to legálně a není to v ničem špatné. Ale v momentě, kdy si sednu jako Josef Novák, v. o. s., nebo Josef Novák, s. r. o., k monitoru a budu řešit např. hlukovou mapu nebo si budu digitalizovat domečky, trasy nebo chci tvořit územní plán, v tom okamžiku jsem již v konfliktu s licenčními podmínkami.

MP: Rád bych doplnil, že osobním užitím je užití v soukromí například za účelem sebevzdělávání, samostudia nebo osobní zábavy. Z povahy věci nikdy nepůjde, ani u fyzické osoby, o užití za účelem dosažení zisku, v rámci výdělečné činnosti či plnění pracovních úkolů pro zaměstnavatele. Pokud u fyzické osoby či u právnické osoby bude sledován účel dosažení přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, byť by třeba nebylo zisku dosaženo, je zjevné, že se jedná o komerční užití a toto užití nespadá pod výjimku užití pro osobní potřebu. V takovém případě se bude jednat jak o přestoupení zákona, tak i příslušných licenčních podmínek.

Lidé obvykle uvádějí, že nepoznají, zda na internetu dělají něco dobře či špatně. Je třeba si uvědomit, že pokud někdo mapu vytvoří nebo vyfotí letecké snímky a dále je zpracuje, jde obvykle o vytvoření díla, tedy výsledek duševní činnosti, který má majetkovou hodnotu. Vždy existuje nějaký původce, autor díla, a musíme se proto ptát, zda autor dovolí, abychom jeho dílo užili zamýšleným způsobem.

Jaké jsou vaše možnosti obrany proti nelegálnímu používání dat?

ZH: Primárně nás chrání zákon. Já jsem optimista, který si říká, že žije v právním státě a dřív nebo později se lidé začnou řídit legislativou. Popravdě řečeno, když si vezmu vývoj nelegálního užívání dat v čase, tak je optimismus na místě. Když jsme začínali spolupracovat se Seznamem, bylo naším cílem oslovit uživatele daty, se kterými se ještě neměli možnost běžně setkat. Rychlost internetu byla v té době významným ochranným prvkem proti nelegálnímu užití dat.

Teprve s rozvojem rychlosti internetu a aplikací dochází k nárůstu zneužívání dat. Počet drobných zakázek, které jsme měli před třemi čtyřmi lety, klesl na čtvrtinu. To je dramatický úbytek. Vytratili se nám projektanti, realitní společnosti, obecně uživatelé, kteří potřebují malé výřezy v ceně několika stokorun. Objevila se různá „udělátka" pro CAD systémy, kde softwarové firmy vyvinuly aplikace, které umožňují na jedno tlačítko připojit data z různých portálů. Samozřejmě pokud si já, jako Josef Novák, koupím pro osobní potřebu domů CAD, a koupím si od nejmenované firmy aplikaci, abych si mohl prohlížet data se svojí parcelou, tak to udělat můžu. Ale obávám se, že takových prodejů nebudou mít firmy hodně. Zato návodů, jak to udělat, je na portálech víc než dost. Je hodně uživatelů, kteří si vůbec neuvědomují, že tím porušují licenční podmínky a v lepším případě páchají přestupek.

Jednou z odpovědí na vaši otázku „Jaké jsou možnosti naší obrany v nelegálním užití dat?" je tento rozhovor. Uživatelé se napřed musí dozvědět, že je něco v nepořádku, teprve pak může přijít náprava.

MP: Z právního hlediska může být vymáhání nároků z takového porušení práva v některých případech ztíženo tím, že nemáme žádný zákonem upravený mechanismus, kterým by bylo možno systematicky sledovat, kdo a v jakou chvíli neoprávněně užívá snímky či mapy. U větších společností nebo větších podnikatelských subjektů, kde by se toto dělo ve větším rozsahu, je však velké riziko, že se na to přijde, ať už prostřednictvím zákazníka nebo jiným způsobem. Proto by se měly tyto subjekty nelegálního užití dat, a to i nedbalostního, vyvarovat. Důsledky porušení jsou poměrně zásadní, protože zakázky, při jejichž realizaci jsou užita nelegální data, mohou mít hodnotu v řádech miliónů korun. Samozřejmě zde existuje i trestněprávní rovina, přičemž záleží pouze na okolnostech, zda bude mít policie dostatek podnětů ve formě trestních oznámení či informací získaných vlastní činností pro kontrolu konkrétního místa a situace. S tím souvisí i otázka etiky, tedy otázka, zda budou mít lidé pocit, že se děje něco špatně, a oznámí to.

Zákon obecně dává možnost, pokud dojde k neoprávněnému užití dat (leteckých snímků nebo map), aby jejich autor žaloval neoprávněného uživatele. Může se domáhat řady věcí, zejména zdržení se dalšího užívání, náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení, tzn. částky, kterou užitím dat neoprávněný uživatel získal. Samozřejmě je zde i možnost získání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nelegálním užitím.

Jakým způsobem tedy takové firmy, které tyto nástroje vyvíjejí, musí postupovat? Aby data, která chtějí připojovat, získávali uživatelé legálně.

ZH: Myslím si, že pro tyto firmy je pouze otázkou morálky a etiky, jestli koncového uživatele upozorní na to, že by se mohl dostat do konfliktu se zákonem a že by měl kontaktovat vlastníka autorských práv a dohodnout se s ním na režimu užití.

MP: Já bych k tomu ještě něco doplnil. Bylo zde diskutováno, co učinit v případě, kdy zjistíme, že se jedná o nelegální snímek, zda se to dá nějakým způsobem legalizovat. Ta možnost tu samozřejmě je. Nejjednodušší a zákonem předvídaný způsob je získání licence na základě licenční smlouvy. Pokud již nějaký podnikatel nebo právnická osoba, která využívá letecké snímky nebo mapy pro své podnikání, zjistí, že jsou používány nelegálně, je nejlepším způsobem řešení kontaktovat jejich autora, tzn. společnost GEODIS a požádat o uzavření licenční smlouvy. Tímto způsobem se dá nelegální stav napravit.

ZH: Jen bych doplnil, že jedním z opatření, které jsme již zavedli koncem loňského roku, je monitoring internetu a evidence užití našich dat. Pokud se situace nezlepší, zkusíme jít cestou exemplárního případu, pravděpodobně s nějakou větší společností, a medializací celého případu.

Jakým způsobem poznáte, že jsou to vaše data?

ZH: Poznáme to naprosto jednoznačně. Obraz je neopakovatelný. Nikdo jiný nemůže vyhotovit úplně totožný letecký snímek. Poloha aut, poloha lidí, oslunění, olistění, barva, posečená tráva, shrabané seno. To jsou jednoznačné a nezaměnitelné prvky na snímcích. U každého snímku známe mimo jiné údaje datum a hodinu jejich pořízení. Běžně poskytujeme letecké snímky k soudům jako důkazní materiál.

Co hlavně stojí za rozhodnutím spustit mediální kampaň o používání vašich dat?

ZH: Hlavním důvodem, proč zahajujeme tuto kampaň o legálním využívání dat, je uživatele informovat, jak může naše data používat, aniž by se dostal do konfliktu se zákonem. Naše dílo je velmi nákladné. K výrobě ortofotomapy je potřeba velká zkušenost. Je potřeba vědět, že se jedná řádově o desítky tisíc leteckých fotografií, kdy v pruzích v odstupu několika set metrů musíme prolétat celou Českou republiku. To jsou stovky leteckých hodin, které stojí spoustu peněz, a to jsme teprve na začátku. Poté se musí všechna data zpracovat, udělat digitální model terénu. Snímky je třeba barevnostně upravit, sešít, následně rozřezat, formátově upravit, sladit pixely. Je to hodně práce a náklady na pořízení díla jsou řádově v desítkách miliónů korun. Nemáme zákazníka, který by přišel a koupil si dílo jako celek, i když bychom byli rádi. Proto ho rozprodáváme postupně jednotlivým zákazníkům tak, abychom během roku nashromáždili dostatečný finanční obnos a mohli nalétat a zpracovat třetinu republiky. Pokud někteří uživatelé přestanou za data platit, nemáme jinou volbu než je zbytku slušných lidí zdražit. Pro všechny by bylo dílo daleko dosažitelnější, kdyby se každý drobnou částkou podílel. Dnes běžně pracujeme v objemech ne terabajtů, ale petabajtů dat. Jestliže se okruh legálně kupujících bude zužovat, tak nemáme jinou volbu než tvorbu díla zastavit. To se nám ale nelíbí, proto jsme zahájili tuto osvětu.

Můžete se ještě stručně zmínit o ceně, za jakou mohou uživatelé data získat?

ZH: Stanovení ceny se řídí určitými nastavenými pravidly. První pravidlem je, zda uživatel od nás dostává obraz, tzn. obrázek pro tisk nebo něco takového, který připravíme dle zadání a potřeby. Takže pokud chce území 5 × 10 km a chce tisknout na A1, tzn. že by vystačil s metrovým pixelem, tak my data zredukujeme, složíme a barevnostně vyladíme. Náklad této služby je řádově v tisícikorunách za celý proces. Když to samé území u nás bude chtít v základním rozlišení 12,5 cm s umisťovací hlavičkou, tzn. umístěné v souřadnicích, tak za ta stejná data zaplatí řádově desítky tisíc korun. Řídíme se standardním ceníkem, kde je také nezbytné zohlednění následného využívání. Ale v momentě, kdy začínáme jednat se zákazníky o koupi větších datových sad v rozmezí kraje nebo republiky, tam se to jednoznačně musí odvíjet od počtu užití nebo způsobu užití dat, tzn. kolik zaměstnanců, poboček bude mít k datům přístup.


Mohlo by vás zajímat:
 

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit