Stavebnictví vstupuje do éry digitální disciplíny

Tags: Digitalizace | Stavebnictví | Umělá inteligence | Vizuální dokumentace

Rok 2026 při­ne­se zá­sad­ní obrat: di­gi­ta­li­za­ce se totiž po le­tech za­vá­dě­ní po­sou­vá z pi­lot­ních pro­jek­tů k ploš­né­mu vy­u­ži­tí na­příč trhem. Kli­ent­ská zpět­ná vazba i tržní re­a­li­ta uka­zu­jí, že „di­gi­tál­ní praxe“ už není okra­jo­vá — ač­ko­li se na­sa­ze­ní dál při­způ­so­bu­je spe­ci­fi­kům firem, stává se novým stan­dar­dem kaž­do­den­ní práce.

Pro­jek­ty na­příč seg­men­ty uka­zu­jí, že di­gi­tál­ně struk­tu­ro­va­ná data, vi­zu­ál­ní do­ku­men­ta­ce a au­to­ma­ti­zo­va­né pra­cov­ní po­stu­py s vy­u­ži­tím umělé in­te­li­gen­ce vedou k vyšší pro­duk­ti­vi­tě, men­ší­mu po­dí­lu ví­ce­pra­cí a spo­leh­li­vé­mu pl­ně­ní re­gu­la­tor­ních po­ža­dav­ků. Nad­chá­ze­jí­cí rok tak při­ne­se éru sys­te­ma­tic­ké­ho, na da­tech po­sta­ve­né­ho pří­stu­pu k   ce­lé­mu ži­vot­ní­mu cyklu budov.

V první po­lo­vi­ně to­ho­to de­se­ti­le­tí se sta­veb­nic­tví ocit­lo pod sou­běž­ným tla­kem hned ně­ko­li­ka vlivů: pan­de­mic­ké ne­jis­to­ty, ener­ge­tic­ké krize a růstu cen, zpří­s­ňu­jí­cích se re­gu­lač­ních po­ža­dav­ků i dlou­ho­do­bé­ho ne­do­stat­ku kva­li­fi­ko­va­né pra­cov­ní síly. To vedlo k vý­znam­né­mu po­su­nu ve smýš­le­ní o re­a­li­za­ci pro­jek­tů: od „hlav­ně sta­vět“ k ří­ze­né efek­ti­vi­tě a stan­dar­di­zo­va­ným, au­di­to­va­tel­ným pro­ce­sům. V roce 2026 proto již pri­már­ně ne­pů­jde o za­vá­dě­ní di­gi­tál­ních ná­stro­jů — tato fáze je již za námi. Na­stu­pu­je ob­do­bí je­jich sys­te­ma­tic­ké­ho vy­u­ží­vá­ní na­příč trhem.

Rostoucí náklady na výstavbu a bydlení: na čem lze zapracovat?

Re­zi­denč­ní trh se v sou­čas­nos­ti po­tý­ká s kle­sa­jí­cí do­stup­nos­tí byd­le­ní v kom­bi­na­ci s ros­tou­cí cenou sta­veb­ních ná­kla­dů. To, co za­ča­lo na­ru­še­ním do­da­va­tel­ských ře­těz­ců během pan­de­mie, pře­rost­lo v dlou­ho­do­bý struk­tu­rál­ní pro­blém. Růst ná­kla­dů na vý­stav­bu v řadě ev­rop­ských zemí včet­ně tu­zem­ska pře­sa­hu­je cel­ko­vou in­fla­ci. Ceny re­zi­denč­ních ne­mo­vi­tos­tí v ze­mích EU vzrost­ly mezi rokem 2015 a prv­ním čtvrt­le­tím 2024 o 53 %, za­tím­co sta­veb­ní ná­kla­dy od pan­de­mie na­rost­ly o více než 30 %. Tyto tlaky do­pa­da­jí na­příč re­zi­denč­ním, ale i ko­merč­ním trhem re­a­lit.

Téměř 80 % firem z me­zi­ná­rod­ní­ho prů­zku­mu mezi de­ve­lo­pe­ry hlásí ros­tou­cí ná­kla­dy a více než 70 % ozna­ču­je ceny ma­te­ri­á­lů za zá­sad­ní pro­blém. Přes­to 75 % firem uvádí sta­bil­ní či ros­tou­cí po­ptáv­ku po své práci a více než po­lo­vi­na plá­nu­je roz­ší­ře­ní svých ak­ti­vit. V ná­sle­du­jí­cích sta­bi­li­zač­ních le­tech tak bude klí­čo­vé umět efek­tiv­ně pra­co­vat s tím, co máme k dis­po­zi­ci. Di­gi­tál­ní pra­cov­ní po­stu­py cílí na fak­to­ry, které mohou pro­jek­to­vé týmy ovliv­nit na­pří­mo. Vi­zu­ál­ní kon­t­ro­la kva­li­ty ome­zu­je pře­pra­co­vá­ní, cen­t­ra­li­zo­va­ná ko­mu­ni­ka­ce zrych­lu­je ko­or­di­na­ci a ří­ze­ní změn pro­střed­nic­tvím jed­not­né­ho sys­té­mu za­jiš­ťu­je pře­hled o roz­poč­tech i do­pa­dech jed­not­li­vých roz­hod­nu­tí.

Nedostatek pracovníků: digitální nástroje jako nutnost

Ne­do­sta­tek kva­li­fi­ko­va­né pra­cov­ní síly je dlou­ho­do­bým a sys­té­mo­vým pro­blé­mem na­příč re­gi­o­ny, pra­me­ní­cím z kom­bi­na­ce stár­nu­tí od­bor­né po­pu­la­ce a kle­sa­jí­cí­ho zájmu mlad­ších ge­ne­ra­cí o sta­veb­ní pro­fe­se. Více než 30 % ev­rop­ských sta­veb­ních firem uvádí, že kvůli ne­do­stat­ku pra­cov­ní síly ne­do­ká­že do­kon­čit plá­no­va­né za­káz­ky. Dů­sled­kem jsou draž­ší pro­jek­ty, delší har­mo­no­gra­my a vyšší pro­voz­ní ri­zi­ka.

V pro­stře­dí, kde nelze per­so­nál­ní si­tu­a­ci rych­le vy­ře­šit ná­bo­rem, je klí­čo­vé, aby byly pro­ce­sy na­sta­ve­ny sro­zu­mi­tel­ně, pře­hled­ně a s mož­nos­tí opa­ko­vá­ní. Jed­no­du­ché, dobře in­te­gro­va­né di­gi­tál­ní ná­stro­je zkra­cu­jí čas na za­ško­le­ní no­vých lidí, zpře­s­ňují pře­dá­vá­ní in­for­ma­cí na stav­bě a ome­zu­jí ad­mi­nis­tra­ti­vu, která běžně za­bí­rá týmům ho­di­ny denně. Tím uvol­ňují ka­pa­ci­tu pro vlast­ní re­a­li­za­ci a sni­žu­jí chy­bo­vost. Firmy, které za­čle­ní di­gi­tál­ní ná­stro­je do běž­ných po­stu­pů, zís­ka­jí větší jis­to­tu při ří­ze­ní změn a udrží kon­ti­nu­i­tu práce i v pro­měn­li­vých pod­mín­kách.

Umělá inteligence a automatizace: od pilotních projektů k běžnému provozu

Umělá in­te­li­gen­ce se po­sou­vá od ex­pe­ri­men­tů k denní praxi. Di­gi­tál­ní plat­for­my pro­po­ju­jí pro­jek­to­vou do­ku­men­ta­ci a 3D mo­de­ly s re­a­li­tou na stav­bě; au­to­ma­tic­ky vy­tvá­ře­jí sou­hr­ny, va­li­du­jí pod­kla­dy a rych­le do­hle­dá­va­jí po­ža­do­va­né in­for­ma­ce. Sou­čas­ně prů­běž­ně hlí­da­jí kva­li­tu, ná­kla­dy i har­mo­no­gram a včas upo­zorňují na od­chyl­ky.

Nej­vět­ší pře­káž­kou však zů­stá­vá ne­kon­zis­tent­ní a ne­ú­pl­ná da­to­vá zá­klad­na. Ač­ko­li mnoho firem di­gi­tál­ní ná­stro­je po­u­ží­vá, podle nej­no­věj­ší­ho prů­zku­mu mezi sta­veb­ní­mi fir­ma­mi 77  % z nich stále hlásí ne­jed­not­né kon­t­rol­ní a kva­li­ta­tiv­ní stan­dar­dy. Ovšem bez stan­dar­di­zo­va­ných vstu­pů a sjed­no­ce­ných pro­ce­sů nelze au­to­ma­ti­za­ci vy­u­žít na­pl­no. Cíl pro nad­chá­ze­jí­cí ob­do­bí je tedy jasný.

Vizuální dokumentace: průběžná kontrola šetří náklady

Ztrá­ty na stav­bách ne­vzni­ka­jí až při pře­dá­ní nově do­kon­če­né bu­do­vy, ale po­stup­ně — z men­ších či vět­ších ne­přes­nos­tí, které se bez prů­běž­né­ho zá­zna­mu těžko zpět­ně do­ka­zu­jí. Vi­zu­ál­ní do­ku­men­ta­ce přímo pro­po­je­ná s pro­jek­to­vý­mi pod­kla­dy, včet­ně 360° sním­ků jed­not­li­vých etap, umož­ňuje za­chy­tit stav stav­by v kon­krét­ním oka­mži­ku a po­rov­ná­vat jej v čase. Jasně do­lo­že­né pod­kla­dy dá­va­jí týmům pevný zá­klad pro ře­še­ní sporů a brání zby­teč­né­mu pře­dě­lá­vá­ní; tam, kde se di­gi­tál­ní pod­kla­dy po­u­ží­va­jí sys­te­ma­tic­ky, ne­pře­sa­hu­jí ob­vykle pře­dě­láv­ky 5 % cel­ko­vé­ho roz­počtu. Ge­ne­rál­ní do­da­va­te­lé, kteří dlou­ho­do­bě vy­u­ží­va­jí di­gi­ta­li­za­ci, po­tvr­zu­jí, že při­řa­ze­ní ob­ra­zo­vé­ho zá­zna­mu přímo k plánu vý­raz­ně zjed­no­du­šu­je prů­běž­nou kon­t­ro­lu. Nejde při­tom jen o do­hled nad kva­li­tou. Týmy mají k dis­po­zi­ci jed­no­znač­ný, sdí­le­ný zá­z­nam práce, který usna­d­ňuje ko­or­di­na­ci a mi­ni­ma­li­zu­je pro­stor pro do­ha­dy.

Auditovatelná udržitelnost jako nový standard

Rok 2030 je za rohem: v sou­la­du se Ze­le­nou do­ho­dou pro Ev­ro­pu mí­ří­me na sní­že­ní emisí opro­ti roku 1990 o 55 %, vyšší ener­ge­tic­kou účin­nost, více ob­no­vi­tel­ných zdro­jů a ochra­nu bi­o­di­ver­zi­ty. Spl­ně­ní těch­to cílů vy­ža­du­je ově­ři­tel­ná data, ne pouhé sliby. I proto se udr­ži­tel­nost ve sta­veb­nic­tví pře­sou­vá od de­kla­ra­cí k pro­ka­za­tel­né praxi, která bude pa­tr­ná i v nad­chá­ze­jí­cím roce. Již ne­sta­čí uvést, že pro­jekt vy­u­ží­vá níz­kouh­lí­ko­vé ma­te­ri­á­ly či ener­ge­tic­ky úspor­ná ře­še­ní — je nutné do­lo­žit je­jich sku­teč­ný dopad v prů­bě­hu ce­lé­ho ži­vot­ní­ho cyklu budov. Proč byly jed­not­li­vé ma­te­ri­á­ly zvo­le­ny, jak byly in­sta­lo­vá­ny a jaký mají dlou­ho­do­bý efekt? S tím ne­zbyt­ně roste vý­znam ESG re­por­tingu, en­vi­ron­men­tál­ních pro­hlá­še­ní o pro­duk­tu (EPD) a au­di­to­va­tel­ných zá­zna­mů o in­sta­la­ci i pro­vo­zu tech­no­lo­gií. Di­gi­tál­ní plat­for­my se stá­va­jí ná­stro­jem, který tyto in­for­ma­ce nejen shro­maž­ďu­je, ale také pro­po­ju­je a zpří­stup­ňuje pro kon­t­ro­lu, cer­ti­fi­ka­ci i sprá­vu ob­jek­tu.

Dobrá zprá­va pro nad­chá­ze­jí­cí rok je zřej­má: di­gi­ta­li­za­ce již není cíl, ale eta­blu­je se jako zá­klad­ní in­fra­stru­k­tu­ra v oboru. Stan­dar­di­zo­va­ná data, vi­zu­ál­ní do­ku­men­ta­ce a umělá in­te­li­gen­ce zvy­šu­jí pro­duk­ti­vi­tu a tran­s­pa­rent­nost a sou­čas­ně sni­žu­jí podíl ví­ce­pra­cí a pře­dě­lá­vek. Stále je však na čem pra­co­vat — od sjed­no­ce­ní stan­dar­dů a kva­lit­ních vstup­ních dat po dis­ci­plí­nu v pro­ces­ním ří­ze­ní. Smě­řo­vá­ní je přes­to správ­né. Je po­vzbu­di­vé sle­do­vat, jak se pi­lot­ní pro­jek­ty mění v běž­nou praxi a jak data za­čí­na­jí sku­teč­ně roz­ho­do­vat o kva­li­tě, čase i ná­kla­dech.

Autor člán­ku, Adam Heres Vosta­rek, je od­bor­ný kon­zul­tant a re­gi­o­nál­ní ma­na­žer tech­no­lo­gic­ké spo­leč­nos­ti Plan­Ra­dar, ev­rop­ské­ho po­sky­to­va­te­le soft­wa­ru pro di­gi­tál­ní do­ku­men­ta­ci a ko­mu­ni­ka­ci pro sta­veb­ní prů­my­sl. Je ab­sol­ven­tem Fa­kul­ty sta­veb­ní na Čes­kém vy­so­kém učení tech­nic­kém v Praze s 15 lety praxe v oboru. Di­gi­ta­li­za­ci pro­ce­sů ve sta­veb­nic­tví se vě­nu­je po­sled­ních více než 5 let.