Škoda Sport – další digitalizovaný skvost od MCAE

Tags: 3D skenování | 3D tisk | Automobily | Digitalizace | MCAE Systems | Reverzní inženýrství | Škoda Sport

Z mla­do­bo­leslav­ské sou­kro­mé sbír­ky si spe­ci­a­lis­té na 3D tisk ze spo­leč­nos­ti MCAE Sys­tems na jeden večer vy­půj­či­li dvou­míst­ný road­ster Škoda Sport, typ 966. Tento kou­zel­ný řa­do­vý čty­řvá­lec s vý­ko­nem 51 kW, což je asi 70 koní, za­půj­čil sám re­no­vá­tor vozu Mi­chal Ve­leb­ný. Vůz Škoda Sport – typ 966 byl po­sta­ven v roce 1949 jako jeden ze dvou spor­tov­ních mo­de­lů. Oba vozy měly zkrá­ce­ný pod­vo­zek upra­ve­ný ze sé­ri­o­vé­ho Š 1101 „Tudor“ a ručně vy­kle­pa­nou hli­ní­ko­vou ka­ro­sé­rii. Tento dvou­d­ve­řo­vý road­ster má motor umís­tě­ný v před­ní části vozu, pohon zad­ních kol, objem 1089 (alt. 1221) cm3 a me­cha­nic­kou čtyř­stupňovou pře­vo­dov­ku. Ma­xi­mál­ní rych­los­t je 150 (alt. 170) km/h.

Au­to­mo­bil má ka­ro­se­rii, která nese stopy po bo­ha­té his­to­rii v po­do­bě téměř 80 ab­sol­vo­va­ných zá­vo­dů a také mnoha zá­vod­ních úspě­chů. Ak­tu­ál­ně má na svém boku číslo 44, stej­né jako v roce 1950, kdy se po­sta­vil na star­tov­ní čáru čty­ři­a­dva­ceti­ho­di­no­vé­ho zá­vo­du Le Mans, kde do­sá­hl prů­měr­né rych­los­ti 126 km/h, ale závod kvůli po­ru­še mo­to­ru ne­do­kon­čil.

3D di­gi­ta­li­za­ce Škoda Sport pro ar­chi­va­ci dat

Po­mo­cí pro­fe­si­o­nál­ních 3D tech­no­lo­gií od MCAE Sys­tems se tento vý­znam­ný his­to­ric­ký vůz tzv. di­gi­tál­ně ar­chi­vo­val. Data tak lze v bu­douc­nu vy­u­žít např. pro re­no­va­ci dílů nebo pro vý­ro­bu mo­de­lu vozu.
Ex­te­ri­ér vozu na­ske­no­va­li 3D ske­ne­rem ATOS 5, který byl vy­vi­nut pro nej­ná­roč­něj­ší me­t­ro­lo­gic­ké apli­ka­ce zejmé­na v au­to­mo­bi­lo­vém prů­mys­lu. Auto bylo ozna­če­no re­fe­renč­ní­mi body a poté sní­má­no ske­ne­rem ze všech růz­ných pozic v pro­sto­ru. Na po­vrch ob­jek­tu jsou pro­mí­tá­ny pruhy mod­ré­ho svět­la, které jsou sní­má­ny ka­me­rou s CCD čipem, a soft­ware z těch­to zá­bě­rů vy­po­čí­tá pro­sto­ro­vé sou­řad­ni­ce jed­not­li­vých bodů. Data pak byla op­ti­ma­li­zo­vá­na v soft­wa­ru ATOS Pro­fes­si­o­nal a usta­ve­na do lo­gic­ké­ho sou­řad­né­ho sys­té­mu.

Re­verz­ní in­že­nýr­ství

CAD spe­ci­a­lis­té v MCAE Sys­tems poté do­sta­li velké množ­ství „roz­pad­lých“ dat ve formě na­ske­no­va­né po­ly­go­nál­ní sítě (STL), kte­rou mu­se­li za­ce­lit a od­stra­nit de­fek­ty. Bylo třeba vy­tvo­řit plo­chy, které pak ob­je­mo­vě se­sta­ví celý ob­jekt. Re­verz­ní in­že­nýr­ství pro­vá­dě­li v CAD/CAM soft­wa­ru Tebis, a to s vy­u­ži­tím mo­du­lu BREP, který ob­sa­hu­je řadu spe­ci­ál­ních funk­cí pro rych­lou a spo­leh­li­vou úpra­vu CAD ploch, vy­tvá­ře­ných na zá­kla­dě po­ly­go­nál­ních dat. Po této úpra­vě vznik­lo uza­vře­né ob­je­mo­vé tě­le­so s op­ti­ma­li­zo­va­nou to­po­lo­gií a zre­du­ko­va­ným ob­je­mem dat. Data si poté pře­vza­li spe­ci­a­lis­té na 3D tisk.

3D tisk mo­de­lu

Po úpra­vě 3D dat v soft­wa­ru Ma­gics mohl být spor­tov­ní vůz vy­tiš­těn. 3D tisk pro­bí­hal na pro­fe­si­o­nál­ní 3D tis­kár­ně Stra­ta­sys J735, která je dnes již up­gra­do­vá­na na model vyšší řady Stra­ta­sys J835. Tis­kár­na umožňuje mul­ti­ma­te­ri­á­lo­vý a plně ba­rev­ný 3D tisk, proto je na zmen­še­ném mo­de­lu vozu vidět kom­bi­na­ce ně­ko­li­ka ma­te­ri­á­lů Vero, a to od pl­no­ba­rev­ných až po transpa­rent­ní. Sa­mot­ný tisk mo­de­lu trval 23 hodin při výšce vrst­vy 27 μm.

S re­no­va­cí his­to­ric­ky cen­ných ve­te­rá­nů i sou­čas­ných spor­tov­ních vozů se v MCAE Sys­tems ne­se­tka­li po­pr­vé. Před ně­ko­li­ka lety kom­plet­ně pře­ved­li do 3D vůz Aero 50 Dy­na­mik. Těch­to vozů bylo v le­tech 1939–1941 vy­ro­be­no pouze 8 až 9 kusů, na celém světě se dodnes do­cho­va­ly pouze dva. Jeden se našel v 60. le­tech 20. sto­le­tí v Ari­zon­ské pouš­ti, vrak dru­hé­ho vozu zís­ka­lo v roce 2005 Re­gi­o­nál­ní mu­ze­um ve Vy­so­kém Mýtě. To také usku­teč­ni­lo jeho ná­roč­nou re­kon­struk­ci včet­ně di­gi­tál­ní ar­chi­va­ce. Z na­ske­no­va­ných dat také vy­tvo­ři­li dva mo­de­ly ve zmen­še­ném mě­řít­ku, jeden kla­sic­kou me­to­dou třís­ko­vé­ho ob­rá­bě­ní (5osé ob­rá­bě­cí cen­t­rum DMU 65 mo­no­BLOCK) a druhý adi­tiv­ní FDM me­to­dou 3D tisku na vý­rob­ním sys­té­mu For­tus 900mc (dnes Stra­ta­sys F900).