Budeme konečně létat i jezdit létajícím autem?

Tags: AeroMobil | automobil | Letectví | Štefan Klein | vize

AeroMobil je létající auto, které dokonale využívá stávající infrastruktury vytvořené pro automobily a letadla a otevírá dveře ke skutečnému rychlému cestování od dveří ke dveřím. Jako auto se vejde na jakékoliv standardní parkovací místo, využívá běžný benzín a může být použito v silničním provozu stejně jako jakékoliv jiné auto. Jako letadlo může využít libovolné letiště na světě, ale může také startovat a přistávat na libovolném travnatém povrchu nebo zpevněném povrchu jen několik set metrů dlouhém.

Hnacím motorem vývoje létajícího auta AeroMobil je Slovák Štefan Klein. Absolvoval Slovenskou technickou univerzitu v roce 1983 a studoval na Akademii výtvarných umění a designu (AFAD) a také na École des Beaux Arts et Design v Saint Etienne v roce 1993. Klein se stal vedoucím odboru dopravy a designu na AFAD, kde měl odpovědnost za vedení inovativních výzkumných projektů pro automobilové společnosti jako Audi, Volkswagen a BMW. Nyní je na stránkách Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě veden jako vedoucí ateliéru Transport dizajn.

Štefan Klein je člověk, který je těžko k zastižení, pokoušel jsem se o to od loňského listopadu, kdy jsem poprvé (a poněkud pozdě – vzhledem k historii tohoto dopravního prostředku) narazil na zprávu o vývoji AeroMobilu. Není divu, Š. Klein se věnuje svému snu dostat do výroby létající auto už dvacet let a nyní má výsledky, se kterými se může ukázat světu. Přitom jeho snu jen málokdo věřil. V současné době pracuje na prototypu AeroMobilu 3.0 poté, co úspěšně vyzkoušel koncepční model a před-prototyp.

Kleinova vášeň pro létání jej vedla k tomu, že se také stal spoluzakladatelem charterové letecké společnosti AirExplore. Osobně odlétal více než 1200 letových hodin na motorových letadlech a přes 8000 hodin na bezmotorovém kluzáku.

Jeho schopnost kombinovat design a inovaci s obchodnickou prozíravostí vedla také k několika úspěšným projektům, jako je kráčející bagr pro švýcarskou firmu Menzi Muck, lokomotiva 772, golfové vozítko pro polský Melex a elektrický skútr pro Piponeer, když jich budeme jmenovat jen několik. V současné době je hostujícím profesorem na škole Mackintosh School of Art v Glasgowě.

Vývojové etapy

AeroMobil 1.0 vznikal mezi roky 1990 až 1994 a na první pohled vypadal spíš jak letadlo než automobil. V dalším období mezi léty 1995 až 2010 se vzhled postupně změnil tak, že se návrh začínal podobat spíše automobilu, zejména proto, že se dala křídla sklopit dozadu, a kabina byla rozšířena pro dvě sedadla vedle sebe. Návrh tak dospěl do verze 2.0.

V roce 2010 se Štefan Klein spojil do týmu s Jurajem Vaculíkem a společně založili společnost AeroMobil. Juraj Vaculík, do té doby známý jako ředitel divadel a zakladatel a majitel reklamní agentury Made by Vaculik, přispěl ke komercionalizaci celého projektu. V létech 2010–2013 tak vznikla před-prototypová verze, označená číslem 2.5. Opticky vypadá jako širší, přední kola se schovala v kapotáži, přední maska získala vzhled jakéhosi zobanu a na karosérii byly patrné ostře lomené linie. Na YouTube a na www.aeromobil.com najdete video zachycující Štefana Kleina při jízdě po silnici i při letu.

Současný prototyp létajícího auta AeroMobil 3.0 obsahuje podle údajů tvůrců významná vylepšení a zdokonalení oproti předchozímu před-prototypu AeroMobil 2.5. Proměny prodělala opět kapota, která má zpět hladké ladné tvary a trup tak opět připomíná více letadlo. AeroMobil je po silnicích i ve vzduchu poháněn leteckým motorem Rotax 912, pro let je výkon motoru převeden na čtyřlistou tlačnou vrtuli, umístěnou zcela vzadu. Zajímavá jsou technická data. Jako auto by měl AeroMobil dosahovat rychlosti 160 km/hod. a více, s dojezdem 875 km na jednu nádrž při spotřebě 8 l/100 km.

Pro letovou verzi je udávána rychlost 200 km/hod. a více, vzletová rychlost 130 km/hod. a dolet 700 km při spotřebě 15 l/hod. Při silničním provozu má AeroMobil 2240 mm šířku a necelých 6 m délku. Pro let zůstává délka stejná a rozpětí vyklopených křídel je 8320 mm.

Nyní je vývoj AeroMobilu 3.0 dokončen a od října 2014 prochází běžným letovým testovacím programem v reálných letových podmínkách. AeroMobil 3.0 je postaven převážně z pokročilých kompozitních materiálů, použitých pro karosérii, křídla a kola. Je tak dosaženo nízké celkové hmotnosti, která by měla být asi 450 kg bez posádky. AeroMobil obsahuje také veškeré hlavní vybavení, které by mohlo být začleněno do finálního výrobku, jako je avionika, autopilot a vestavěný vylepšený padákový systém. V AeroMobilu 3.0 je rovněž použita řada dalších pokročilých technologií, jako je variabilní úhel náběhu křídla, který výrazně zkracuje požadavky na délku vzletu, a robustní odpružení, umožňující vzlet a přistání i na poměrně těžkém terénu.

Možná si vzpomenete, že jsme před několika roky psali o podobném americkém projektu Terrafugia Transition, který jsme viděli na SolidWorks Worldu. A srovnání? Když nic jiného, tak AeroMobil je rychlejší. A podle mého názoru také hezčí. Doufám, že se někdy s tvůrci AeroMobilu potkám a že si popovídáme o CAD/CAM a designových prostředcích, které byly při vývoji a výrobě použity.

Milníky vývoje AeroMobilu

• Duben 2007
  Aero-Expo Friedrichshafen, Německo – prototyp AeroMobil 2.0
• Říjen 2009
  CEAS 2009 European Air and Space Conference, Manchester, Spojené království – AeroMobil 2.0
• Září 2010
  27. ICAS Congress, Nice, Francie – prototyp AeroMobil 2.0
• Říjen 2011
  SAE Aerotech, Toulouse, Francie – prototyp AeroMobil 2.0
• Duben 2012
  TEDx, Bratislava, Slovensko – prototyp AeroMobil 2.0
• Září 2013
  SAE Aerotech, Montreal, Kanada – prototyp AeroMobil 2.5
• Říjen 2014
  Pioneers festival 2014, Vídeň, Rakousko

Autor použil dostupné materiály a odkazy na www.aeromobil.com.