Navrhujeme s VariCADem

Tags: 3D CAD | Reportáž | Software

Podle zápisu v obchodním rejstříku vznikla firma RDC Kutná Hora 19. srpna 1998. Bylo to v době, kdy kutnohorské ČKD zažívalo velký nárůst zakázek. Ivan Kuchař už před tím pracoval pro ČKD externě ze svého obýváku. Proto bylo jen otázkou času, než došlo k dohodě o vytvoření společnosti RDC Kutná Hora (v obchodním rejstříku najdete ještě firmu RDC bez uvedení města, pozn. redakce), do které ČKD postoupila některé konstruktéry a hlavně dodala práci. Hlavní náplní práce byla konstrukce přípravků pro výrobu v ČKD, na níž pracovalo kolem sedmi až osmi lidí z celkového původního počtu jedenácti konstruktérů.

Volba padla na VariCAD

Každé konstruktérské pracoviště je potřeba již hezkých pár let osadit počítači a vhodným CAD softwarem. Kritérií bývá mnoho, od ceny přes osobní zkušenosti konstruktérů až po požadavky zákazníků. Díky předchozím víceletým dobrým zkušenostem Ivana Kuchaře dostal v RDC KH příležitost právě VariCAD. Ten začal VariCAD používat již v předchozím zaměstnání. Už tam vybírali mezi AutoCADem 13 a VariCADem, měli také Pro/JR. VariCAD se rozhodli koupit v době, kdy licence AutoCADu 12 stála 80 000 Kč, a od verze 13 přišly ceny kolem 130 000 Kč. Na to, že se verze od sebe nějak moc nelišily, šlo o nepřijatelný cenový skok. AutoCAD fungoval v té době pod DOSem, ale VariCAD potřeboval Linux, což je mimochodem operační systém, který podporuje dodnes. Pracovalo se na počítačích s prvními Pentii s taktem 100 MHz. Logickou volbou pro začínající firmu RDC HK v čele s Ivanem Kuchařem tedy bylo vybavit se také VariCADem.

Všichni se učili

Zaměstnanci nového RDC KH neměli na počátku s VariCADem zkušenosti. Jen jeden z nich už měl co do činění s AutoCADem ve verzi 13. Zbytek pracovníků neměl zkušenosti žádné, ti začínali.

Postupně se skladba pracovníků měnila, přišli mladí. Jeden z nich, který měl zkušenosti s AutoCADem ze školy, a u nás přešel na VariCAD, později se naučil i se Solid Edge a nyní hlavně programuje v PowerMILLu. Na 3D si většinou vybírá VariCAD, protože cesta k výsledku je tak nejrychlejší a nejjednodušší.

Náplň práce

Nejprve bych mohl napsat, co dělá kutnohorské ČKD. Je výrobcem odlitků, v závodech Kutná Hora a České Budějovice z ocelolitiny a v závodě v Chrudimi z šedé a tvárné litiny. Kromě sléváren jsou v těchto třech pobočkách i strojírensky zaměřené provozy na výrobu svařenců a opracování vyrobených odlitků. Z Kutné Hory se expedují především výrobky pro kolejový průmysl. Jsou to svařované podvozky pro nákladní vagóny, odlitkové podvozky pro nákladní vagóny, jednotlivé lité nebo svařované komponenty pro podvozkové systémy nebo celé smontované podvozkové systémy. Z toho, co už znají i čtenáři IT CADu, se podvozky montované do vagónů City Elephant, které se kompletují v ostravské Škoda Vagonce, vyrábějí v Kutné Hoře.

Tedy i konstrukce v RDC KH se pohybuje spíše v těžkém strojírenském průmyslu a ne ve víceméně stále prosperujícím automobilovém průmyslu. Zabývá se od doby svého vzniku konstrukcí přípravků, i když v posledních 4–5 letech k tomu přibyly i odlitky a jiné složitější tvary, které souvisejí s činností kutnohorského ČKD. Jsou to přípravky pro svařování, přípravky pro opracování buď na klasických strojích, nebo NC a CNC strojích, kontrolní přípravky, ohýbací přípravky, přípravky pro výrobu, která je tady nebo podobná té v ČKD. Ivan Kuchař říká: „Raději děláme těžký strojírenský průmysl, protože v tom máme více zkušeností a víme, co se od toho dá čekat. Nejsou v tom takové peníze, abychom si mohli dovolit utrácet peníze za inovace softwaru, takže pracujeme s tím, na co si vyděláme, na co máme."

Přípravek pro opracování rámu gondoly větrné elektrárny

Další (nejen) programové vybavení

Zhruba od roku 2005 začali v RDC KH kromě konstrukce přípravků pro ČKD navrhovat i technologie pro ocelové odlitky, což je naprosto specifická oblast. Technická dokumentace je výjimečná v tom, že zatímco strojaři jsou zvyklí všechno rozkreslovat, tak slévárenský technolog všechno kreslí do výkresu odlitku, ale v různých barvách. To, co nakreslí, je podkladem pro výrobu slévárenských modelů. Aby se v tom člověk vyznal, protože je to čára přes čáru, tak to musí být barevné. Barevnost definuje norma. Navíc se pracuje s velmi složitými tvary. Do RDC KH přišli lidé, kteří slévárenskou technologii již dělali. Na začátku se pracovalo ve VariCADu, ale narazilo se na limity. Jednak co se tvarů týče, ale i v kreslení, protože to má svá specifika. Proto došlo k pořízení programu Solid Edge ve verzi 18, se kterým pracují dodnes. Postupem času se k navrhování technologie přidala maličká modelárna v přízemí domu, ve kterém RDC KH sídlí. Zde se podle výkresů, které se v konstrukci připraví, vyrábějí modely. Došlo k pořízení CNC centra a několika strojů. K tomu, aby bylo možné CNC stroj programovat, byl zakoupen CAM systém PowerMILL od Delcamu.

Data a jejich konverze

Díky používání dvou různých programů občas nastává potřeba přenosu dat mezi nimi, případně je nutno natáhnout data i z jiných programů od zákazníků. V konstrukci RDC KH to mají striktně oddělené. U slévárenské technologie a výroby modelů se pracuje v Solid Edge a u přípravků jen ve VariCADu. U jednoduchých ocelových konstrukcí a dalších je to opět VariCAD. Nutnost komunikace nastává ve chvíli, kdy je potřeba na ocelový odlitek udělat upínač. Pokud je model v Solid Edge, pak ve STEPu nebývá ve většině případů problém. U „domácích" modelů přenos vždy funguje. Pokud ale 3D data přichází od zákazníka, problém někdy je. Když nejsou data ve STEPu, jsou v IGES nebo také v CATII. Pro posledně jmenovaný program CATIA je k dispozici importní modul v Solid Edge. Když už opravdu nic nefunguje, tak se v Solid Edge udělá DWG a pracuje se jen s obrysy.

Malé i velké zakázky

Podle toho, co jsem viděl, se dají ve VariCADu dělat úžasné sestavy do nejmenších podrobností. Pokud jde o jednoduché upínací prostředky, nazývají někteří práci konstruktérů RDC KH poněkud posměšně „kostičkováním". Ale třeba jedna z nejsložitějších věcí, kterou zde dělali – 17metrové přípravky na svařování základního chassis 15metrového autobusu Karosa, jejíž 3D model obsahuje 6500 dílů, to je opravdu něco. Zvláště pak do nejmenších podrobností zpracovaná hydraulika, se kterou si jeden z pracovníků firmy opravdu vyhrál: zdroje tlaků, rozvaděčové kostky a jednosměrné ventily, držáky šoupat včetně spojovacích elementů, kostiček, prostě všechno. Kdo neviděl, možná neuvěří. Oříškem jistě byla i zakázka na přípravek pro opracování rámů pro větrnou elektrárnu. Unikátní bylo, že gondolu větrné elektrárny tvořily dva svařence, které měly dohromady 80 tun (60 a 20). A tak by se dalo pokračovat.

Co napsat závěrem

Určitě jsem mnoho věcí vynechal, vždyť zdrojový přepis našeho povídání by vydal na 6 tiskových stran bez obrázků. Mohl bych rozebírat to, že v RDC KH nepracují s posledními verzemi programů. Nebo o tom, že výrobce VariCADu nenutí své uživatele, kteří dlouho neupgradovali a chtějí tak udělat, kupovat zpětně tzv. maintenance. Případně se také dalo ještě psát o jednoduchém PDM systému, používaném v RDC Kutná Hora. Ale to by mi muselo zůstat v časopisu více místa. Proto bych na závěr popřál Ivanu Kuchařovi a jeho spolupracovníkům hojnost zajímavých zakázek a stálou spokojenost s vybranými programovými nástroji.